linka S2

Cesta domů nočním vlakem skýtá myšlenek jen po skrovnu, že každá z nich má svůj vlastní vagón. A ten poslední zeje prázdnotou.

Pohádka ze Země odlehlé

Princezna Ifidénie byla tak krásná...tak moc nádherná, že každý jen čučel. Pche, čučel; každému z toho pohledu padala brada. Vyhlášený poeta té odlehlé Země, Ing. PhDr. Izidor Pakližé CSc., napsal o ní již několik básnických sbírek, desítky ód a tři elegie. Otec její, král té Země odlehlé Bedřich Bodejť XVI, se sice tomu nedivil, jelikož znal její matku a věděl odkud vítr vane, ale stejně neustále pozvedal obočí, jakmile někdo začal hovořit o kráse princezny Ifidénie. Když už z toho neustálého pozvedávání obočí chytil ischias usoudil, že toho bylo dost a nařídil, aby celá ta Země odlehlá přešla okamžitě na gregoriánský kalendář.

A přijížděli do Země té vzdálené nápadníci vznešení, jó, túze vznešení, až hanba mluvit jak moc, aby spatřili tu krásu. Král té Země vzdálené nerad tomu byl, protože měl rád svůj klid, ale občas si sedl před bránu prvního nádvoří a vybíral vstupné, podobně jako se děje i dnes, když přijdete k nějaké středověké rujně. Časem tam míval takovou malou dřevěnou boudu, kde prodával ručně malované vstupenky, turistické známky a nechlazené lahvové pivo.

A ti šťastní, ti co zaplatili aby se dostali dovnitř, protože to také nebylo pořád, jak jsem už říkal král té Země odlehlé Bedřich Bodejť XVI. měl rád svůj klid a když vybral dost na vstupném, zavřel nejdřív vrata a pak i pokladnu a tou malou brankou kousek napravo od padacího mostu vklouzl do hradu a uvařil si kafe. A jo abych nezapomněl; a ti šťastní, co měli vstupenky mohli na chvíli spatřit krásu princezny Ifidénie, tedy pokud měla náladu a podívala se z balkónu na nádvoří. Ono tam totiž moc k vidění nebylo. Krom pár návštěvníků tam zametala bordel po turistech stará Blažková, která nedokázala vyslovit slovo "obligatórium" a ráda si po nevděčné práci zapálila doutník La Esception, který se ovšem v té Zemi vzdálené téměř nevyskytoval, což jí činilo zatrpklou a v rohu ve stínu seděl kronikář, Anastáz Tudíž, který měl rondo-kubistický krasopis a freudovsky podvědomé nutkání podpálit říšský sněm. Ten krasopis měl proto, že to skvěle uměl s perem, čehož si princezna Ifidénie velmi považovala a sem tam mu poslala vzdušné polibky z balkónu na nádvoří do stínu pod cimbuřím. Anastáz Tudíž tímto vytáčel turisty do běla, jelikož jim princezna Ifidénie vzdušné polibky neposílala vůbec. Právě naopak. Oni totiž ti nápadníci, jakmile princeznu Ifidénii spatřili, zůstali jak opaření a jenom hubu dokořán otevřeli. Zprvu se princezna Ifidénie, ta z té Země odlehlé, divila, co na ní ti turisté tak čumí, ale po chvíli jí to přestalo bavit. Ale něčím se přeci bavit musím! Řekla si princezna Ifidénie a tak se trochu vyklonila přes zábradlí, ale jen trochu, asi tak, že si opřela ňadra o rantl, což způsobilo na nádvoří naprosté štronzo. A tak princezna vymyslela si zábavu a slinou se trefovala do těch otevřených hub. Z rohu nádvoří, ve stínu cimbuří to pozoroval kronikář té Země odlehlé, Anastáž Tudíž a zapisoval do kroniky, kolikrát se princezna trefila do huby a kolikrát to šlo vedle. Tak třeba když trefila bulvu, bylo to za dvacet bodů. A v tu chvíli začali místní obyvatelé té Země vzdálené pořádat sázky, kolik princezna nasází bodů. A v té Zemi vzdálené pak začali sázet na všelico jiné a turisté začali přijíždět už ne za krásou princezny Ifidénie, ale aby prohráli veškeré své úspory místních hernách. 

Anastáz Tudíž mezitím popsal pravidla hry, které teď říkal bulleye a licenci prodal jednomu obchodníkovi ze Severní Flákoty, který s tím následně udělal díru do světa. S velkým majetkem se Anastáz Tudíž vrátil zpátky do Země vzdálené a společně s princeznou Ifidénií si otevřeli dílnu písmomalířství, poněvadž to Anastáz velmi dobře uměl s perem a toho si princezna Ifidénie velmi považovala.

S úctou Ivanu Wernischovi

Nebeská

 Z mé ložnice je nádherný výhled na Mars. 

...tedy ne pořád, to dá rozum, přeci!

neposlušný

A telefon zazvonil a já zvedl jej a paní pravila, aby zpravila mě o věcech k jimž chovám upřímnou apatii a já řka: pošlete mi to, prosím, do pošty, víte, já raději čtu, než poslouchám, zhledal jsem sebe sama neposlušným.

trojúhelník

...mé rty, tvé rty... a rty Berty

Začarovaný kruh

V ranní úvaze na Vltavě výtvarník Jiří Sozanský slovy Karla Hvížďaly pravil: ...že budu malíř jsem věděl už od dvanácti let,...ale ve škole jsem míval z kreslení trojky, moje výkresy neodpovídali představám učitelky...

Vybavuji si, kterak učitelky na základní škole s rozkoší ponižovali mé znalostně slabší spolužáky. Byla to taková malá satisfakce tomu, co jim působilo to plémě, které se dostalo k dvakrát vyšším platům a navíc jim zahýbalo se sekretářkou. A ti chlapci vyrostli, dostali se k dvakrát vyšším platům než jejich manželky a spí se sekretářkou.

Teorie všeho

" ...jsem obecně skeptický vůči všeobjímajícím vysvětlením - fyzika je plná neúspěšných sjednocených teorií přírodních sil..."

Brian Green, Až do konce času.

Domnívám se, že hlavní překážkou nalezení Teorie všeho je především urputná snaha ji nalézt.