Somnilogie

Hovořit ve spánku je nepříjemný zvyk. Marně si pak ráno lámete hlavu, kterak se manželka dozvěděla o Zuzance, když i v mobilu jí máte uloženou jako Ing. Pavel Beneš. A když už po desáté v noci vyšlapete schody do dětského pokoje, abyste se ujistili, že drobeček ač hovoře skutečně spí, budiž vám malou útěchou, že to děcko je nejspíš vaše.

To s tím souvisí...

Leč mimoděk. Sdílím-li dnes něco, pak výhradně myšlenky ježto jablka sdílet virtuálně lze jen ztěží. V jednom nepovedeném Hřebejkově tiátru, kam jsem od Marka D. dostal volňáska, pak ten s Jirkou Macháčkem vede virtuální sex, předstíraje ženu.
Jsou ti, s nimiž sdílím myšlenky já skutečně ti se kterými chci myšlenky sdílet? Proč se skrývají za světem, který brání sdílet jablka? Je to skutečně vaše milenka, jež hovoří k vám textem, nebo její manžel, či dcera? Jsem to vůbec já, kdo píše tento blog? Proč dokáže americká kinematografie všechno zkurvit?! Matrix je přec tak živé téma!

...ale pozor na copyright!

If you have an apple, and i have an apple, and we share our apples then still we have one apple, but, If you have an idea and i have an idea, and we share our ideas then we have TWO ideas.
G.B. Shaw

Recenzent: Le Petit Nicolas

Jsem snad horší Darči Křivánků? Nikoli! Hovořme prosím ale jen v dimenzích filmů dětských. Jsa svobodným otcem skýtá mi možnost návštěvy kina jen představení dětské. A luxus vlastního výběru je dán jen recenzentu svobodnému. A nebylo volby lepší belgického snímku nežli jiné, obzvláště amerického Astroboy, kterýž má tento v prdeli kanóny, jak pravil trailer, což naopak dcerky kvitovaly s nadšením. Mikulášovi patálie jsou svým výběrem charakterů postav tak až encyklopedicky evropský film, že zamilovat se do herečky je téměř nemožné. Ten nepoměr krasavců a krasavic amerických spektáklů vůči reálným ksichtům z evropské provenience je taktéž až příslovečný. Avšak úsměv, odhalující podstatu krásy Sandrine Kiberlain ve chvíli kdy nejméně nadaný žák vypustí z úst jedinou správnou odpověď za celou dobu svého studia, mě srazil a donutil přiznat si, že ty teflonové ksichty celebrit mé hormony ani neohřejí, natož aby k varu přivedly.

Mám snad koupit Miele?

U Joviše! Této kletbě naučilo mě večerní čtení Asterixe dětem. Dnů pouhých jako čísel v oku a stroj místo aby pral jen hraje!? Podivné však, že hluk ždímajícího se prádla neustával ani po půl hodině a tak obávaje se ztrát na oděvu jsem chtěl pračku vypnout. Ouha však, pračka byla prázdná a zvuk ten podivný jiného původce měl.
A ještě pár hodin pak nad námi létal vrtulník světly a kamerou hledaje pána, jenž zatoužil aby jej již nikdo nikdy nehledal.

http://zpravy.idnes.cz/policiste-nasli-v-bilovicich-nezvestneho-cizince-nejevil-znamky-zivota-1ou-/brno.asp?c=A091215_095724_brno_dmk

Ony už takové jsou...

Nastal čas smířiti se s faktem, že prostředky jimiž muži vládnou jsou tak to jediné čím mohou ženám imponovat. Záměru nepoužít výraz peníze se dalo odolat jen ztěží. Ale chybou by bylo považovat to za vlastnost špatnou, tak jako nevyčítám ptactvu sraní na gotiku (nemajíce kulturního vzdělání nevědí čeho činní) nelze než nežehrat nad přirozeností ženy, jenž spatřuje v tom projev lásky.

Soudný den

Nebem pluly ohně.
Den znal podzim
jak kmet kmeta
Já doufal že přišel pro mě.
Den soudný a konec světa.

Nebem pluly ohně
Tou tmou já jel domu
Abych ráno na to vstal
a čelil tomu
že život se mne nezbaví
a ty ohně?
Jen hořáky gondolí.

Všechny cesty vedou do Říma, ale žádná prázdná

Advent a slota vrhly do ulic plechy aut. Po chvíli marného čekání, zda-li někdo pustí bližního svého vyjet z parkoviště do přecpané ulice jsem zacouval zpět a oděn do sportovního usedl na kolo, jenž bylo přichystáno pro případ podstatně lepších povětrnostních podmínek.
Bicykl jsa vybaven blatníky dal mi navzdory tomu pocítit co znamená "být v suchu" a co ne! Především napůl dělené tělní partie, za které si vás přitahuje milenka, máte-li nějakou, jsouce máčeny průjezdem míst kde louží se kal, okusily syrovost prosincového podvečera. Včasný návrat ztěží jen vyvážil virózu, sdílící se mnou dny následující.

Viléme, Jarmilo….

„No konečně nějaké normální jméno“, zvolala paní doktorka, zjistíc, že její malá pacientka se jmenuje Alena. Dá se předpokládat, že pediatr má o výskytu v dnešních dobách dávaných jmen téměř stejná statistická data jako matrika. A z jejího nadšení vyplynul fakt, že Esmeraldy a Laurencové jsou k Janám a Petrům ve zjevné přesile.
Čím to, že zaslechnu-li „Margarita“ vybaví se mi vždy pizza a ne děvče. Ano, tak je tomu, rodičové, nehledě na pravděpodobné společenské znemožnění svého potomstva v době školního věku, křtí je v duchu vskutku furiantském „když oni Meganè, tak mi Mercedes!
A tak pokud zaslechnete na dětském hřišti pána svolávaje své hejno řka: Perpetuo, Euthanasie, kdepak jste?; vězte, že takto v nepokryté snaze přetrumfnout rodiče Nikolase a Chloé volám na Aničku s Alenkou.

Těžký rok

Na obálce posledního Reflexu Andula G. láteříc na poslední rok bulí. Já měl těžký život a je jedno zda-li je dlouhý půl hodiny nebo padesát let. Pořád je to celý život.

Co pere?! Hraje!

Ano, uznávám. Užití imperativu v titulku je podlý a zákeřný trik, kterak se zviditelnit na úkor jiných, mnohdy zajimavějších článků. Jelikož ovšem jiných než mých příspěvků na tomto blogu není ("jazyk neslouží člověku k tomu aby se domluvil, ale aby se vykecal" J.Cimrman) mohu užívati imperativu jak klávesnice ráčí.
Pořídil jsem novou pračku. V domácnosti, kde děti zašpiní oblečení již svým pohledem a kde praní, mnohdy i čistého prádla, je obsesí jejich matky, málokterá pračka vydrží do konce záruční doby (bohužel pro výrobce). Zvědav, co nová bedna dovede jsem neprodleně naplnil buben. Mnohobarevně blikající ovládací panel ve mě vzbudil falešnou představu vlastnictví kokpitu Airbusu. Problém nastal s volbou vhodného programu. Mnoho jich a žádný nenesl název: špinavý hadry. Na co to dělaj, když to neumí vyprat špinavý hadry?! Nakonec to špinavý hadry vypralo a zahrálo jakousi melodii v čínské pentatonice, abych si ty svoje hadry ráčil odnést pryč. Navíc jsem ještě dostal "držťkovou", že nezna pracího procesu, narval jsem tam všechny barvy najednou.

Pan Dolina už pět let v provozu.

Míti vysokorychlostní trať demarkační čarou uprostřed obce logicky znamená dělit občany na dvě kategorie. My co bydlíme za tratí (v dobách před FrancJosef II. se občané dělily na před řekou a za řekou, což je totéž, protože trať vodní tok víceméně kopíruje) jsme přirozeně dehonestováni nálepkou občanů druhé, třetí, zkrátka nižší kategorie. Mimo toto dělení (za které starej Procházka nemůže, řeka tu byla věky věků) má trať i další nevýhody třeba jako hluk. Ale děti trať milují a to tak, že jim mávání na projíždějící soupravu vydrží až do školního věku. A je tomu dnes právě pět let, kdy Anička poprvé mávala na pana Dolinu. Ano, dnes již správně vyslovuje Pendolino, ale to už Dolinovi nikdo neodpáře. Tak ať mu to jezdí. (je to ten nejtižší vlak, který kolem nás projíždí).

Jak jsme opět nevyhořeli.

Kolem páté odpolední, dojda k názoru, že mnou vykonané úsilí na zvýšení HDP dnes již překročilo normu, vydal jsem se k milovanému domovu. Že tak v tu chvíli učinilo téměř 90% obyvatel města mě i motor auta nechávalo chladným a pohled na pokutující policisty ve mě vzbuzoval pocit satisfakce. Vida, že něco není zcela v pořádku vystoupil jsem v garáži z vozu a můj detekčně/analytický nos mě neklamně dovedl do kotelny, kde náš rodinný Dakon vařil asi jako Maracana při jihoamerickém finále. A tak jako Jirka Grygar otvíral okna vesmíru, tak dokořán byla dvířka kotle. Nu což, sjednal jsem nápravu a představil jsem si jak asi pan Okrouhlík, náš pojišťovací agent, právě škytá.

Nikdy nezkoušej přestat chlastat před nadcházejícím víkendem

Přežít víkend bez kapky alkoholu v rodinném kruhu mých dvou dcer dokáže buďto naprostý světec, nebo naprostý abstinent.

Těžká dlaň vs. nábytek z Ikea

Tak konečně víkend pryč. Co všechno mi vzal? Tak za prvé: konferenční stolek v obýváku. Tak se vám snažím naučit našeho prvňáčka jak rozeznat třičtvrtě na jedenáct od půl páté a asi po hodině vysvětlování s obrázky rozdělených koláčů mi Anča řekne místo čtvrt půl. Jako ex-cholerik jsem neudržel svou problémy ztěžklou dlaň, která s výrazným zvukem dolehla (ne, nebojte, když už se trefuji do dětí, tak pouze do hýždí) na stolek, ten pod náporem emocí dospěl k názoru, že jeho exklusivní místo je vhodné uvolnit mladším a prohnul se v páteři tak, že se již nenarovnal. (Co čekat za möbel za šest stovek) Inu, nábytek z IKEA je potřeba častěji měnit. Aspoň může návštěva závidět, že máte zase něco nového.
A to nemluvě o pokaženém kotli, půl roku po záruce a řízení v čudu. To že Alenka rozštelovala DVD přehrávač tak, že jde pouze zvuk je marginální ve srovnání s Internetem, který má co 20 minut přestávku na cigaretu.