úterý 8. prosince 2009

Viléme, Jarmilo….

„No konečně nějaké normální jméno“, zvolala paní doktorka, zjistíc, že její malá pacientka se jmenuje Alena. Dá se předpokládat, že pediatr má o výskytu v dnešních dobách dávaných jmen téměř stejná statistická data jako matrika. A z jejího nadšení vyplynul fakt, že Esmeraldy a Laurencové jsou k Janám a Petrům ve zjevné přesile.
Čím to, že zaslechnu-li „Margarita“ vybaví se mi vždy pizza a ne děvče. Ano, tak je tomu, rodičové, nehledě na pravděpodobné společenské znemožnění svého potomstva v době školního věku, křtí je v duchu vskutku furiantském „když oni Meganè, tak mi Mercedes!
A tak pokud zaslechnete na dětském hřišti pána svolávaje své hejno řka: Perpetuo, Euthanasie, kdepak jste?; vězte, že takto v nepokryté snaze přetrumfnout rodiče Nikolase a Chloé volám na Aničku s Alenkou.