Tak konečně víkend pryč. Co všechno mi vzal? Tak za prvé: konferenční stolek v obýváku. Tak se vám snažím naučit našeho prvňáčka jak rozeznat třičtvrtě na jedenáct od půl páté a asi po hodině vysvětlování s obrázky rozdělených koláčů mi Anča řekne místo čtvrt půl. Jako ex-cholerik jsem neudržel svou problémy ztěžklou dlaň, která s výrazným zvukem dolehla (ne, nebojte, když už se trefuji do dětí, tak pouze do hýždí) na stolek, ten pod náporem emocí dospěl k názoru, že jeho exklusivní místo je vhodné uvolnit mladším a prohnul se v páteři tak, že se již nenarovnal. (Co čekat za möbel za šest stovek) Inu, nábytek z IKEA je potřeba častěji měnit. Aspoň může návštěva závidět, že máte zase něco nového.
A to nemluvě o pokaženém kotli, půl roku po záruce a řízení v čudu. To že Alenka rozštelovala DVD přehrávač tak, že jde pouze zvuk je marginální ve srovnání s Internetem, který má co 20 minut přestávku na cigaretu.
