
Po letech jsem se vrátil ke svému špatnému návyku držení tenisové rakety. Kdysi jsem si jej vypracoval a ukazováček přiložený k rukojeti mi zpřesňoval střelu. Pravda, úder se dosti zjemňuje, ale podání je téměř vždy první a do zadního rohu vnitřního pole. Podobně přesně jsem kdysi ve válce střílel s revolveru. Tak jako hraji tenis na jistotu a nikdy nedám eso, tak podobné to mám i v životě, je to taková plichta. V tenise se dá utrpět i výhra, v lásce je to vždy jen debakl.