Nesolidnost a nedostatek výčitek svědomí dovolily mi opustit souš. Slunce dubrovnické ač ještě dubnové přilepilo mi tričko s pruhy ke kůži a slaná voda vůkol lákala znojené tělo k sobě. Použiv pár temp směrem ku pláži jsem zjistil, že teplota moře není infarktová. Na pláži vystavovalo slunci tělo trio místních děvčat, jímž mládí a vzdálenost ode mne věnovaly půvab. U břehu jsem se hodlal otočit ale má odvaha vhrnout se v dubnu do vody byla oceněna potleskem."pridružite se nam"
"ja nemogu, nemam tekstila"
Smích žen mívá opojné vlastnosti.
"Nije bitno, pridružite!"
"Ja stvarno nemogu, voda je chladna i instrument miniaturny!"
Hurónský smích, a pak že nejsem vtipnej.
