Takhle malej!

Vlčí čich jenž mi daroval ten Šedivec pod Chopkem bezpečně detekuje pachy vůkol a jejich zpracováním získávám přidanou hodnotu, kterou není třeba danit, alespoň ne na berňáku. Daní za to je obsese v častém smívaní pachů vlastních. Zkrátka nesnesu pomyšlení, že bych někde smrděl. Proto pokaždé když pohyb nebo teplo mé tělo znojí, musím vše spláchnout. Už týden přemýšlím, zda-li mám prudit pronajímatele budovy kam chodím pro prachy, aby zapnul bojler, nebo lapat po dechu ve vodě se studniční teplotou. Na druhou stranu je to údajně zdravé, ale když si jeden chce umít to, čemu britové říkají "rodiné klenoty" ztěží to v té zimě najde.

Zlozvyk

Po letech jsem se vrátil ke svému špatnému návyku držení tenisové rakety. Kdysi jsem si jej vypracoval a ukazováček přiložený k rukojeti mi zpřesňoval střelu. Pravda, úder se dosti zjemňuje, ale podání je téměř vždy první a do zadního rohu vnitřního pole. Podobně přesně jsem kdysi ve válce střílel s revolveru. Tak jako hraji tenis na jistotu a nikdy nedám eso, tak podobné to mám i v životě, je to taková plichta. V tenise se dá utrpět i výhra, v lásce je to vždy jen debakl.

přežít všechny

Sobectví jednoho se projevuje nejvíce v jeho touze po nesmrtelnosti.