Růžový kavalír...

...je opera Richarda Strausse, ovšem mnoho žen jej má zafixovaného jinak. Jojo - Ibalgin. Nejspíš proto, že je to v dnešní době to jediné, co se k nim chová mile. Na počátku toho všeho však milost bývala a nebýt považována ženami za otravnost nebylo by třeba drog. "Lucie to normálně už žere jako lentilky" pravil kamarád na to, jak mi Ibalgin pomohl přežít pracovní den se sedřenou nohou. V hávu Růžového kavalíra chodí Mefistofeles a tomu se úpis vlastní krví těžko krade.

Neber jméno Boží nadarmo

"Ví Bůh", pravil ateista, vlastně ateistka na jakousi mou otázku. Ten toho ví tolik co já, zarouhal jsem se v duchu věda že jeho mlýny melou pomalu. Ne však pro každého, netrvalo více než půl hodinu a mokré koleje spolu s mojí neopatrností dřely ze mě kůži do krve. Řidička za mnou vidouc mě smát se nad Boží ješitností trestat mě okamžitě si oddychla, zbavená povinnosti poskytnutí první pomoci. Trestat bolestí je snad dostačující, vzhlédl jsem vzhůru, ale proč jsem u toho musel ztratit i foťák! Zklamán neadekvátním potrestáním jsem na Něj již nepromluvil. Když břich pravil, že je čas jej vyplnit, vzal jsem z lednice tašku s potravinou a ejhle, foťák uvnitř. Ale kulhám jak Žofrej.