Psychologický profil stárnoucího muže

Člověka v různém věkovém období lze charakterizovat různými způsoby. Textové formy bývají častokrát rozsáhlé, leč podrobné. Mě, jako technokratu, se zamlouvá následují statistika širokého vzorku čtyřicátníků z předchozího průběhu několika let. Modrá křivka je průměrný počet sexuálních aktů a ta červená spotřeba alkoholu v jednotlivých letech. Ne, počkejte, u mě to vážně tak není, já jsem na tom ještě hůř.

Krize periodika? Nikoli, čtenáře!

Již přečtení úvodníku k článku Viliama Bucherta „Proč milovali Hitlera“ (Reflex 44/2010) vzbudí v dlani chuť po tužce. Jaká doba nás asi dělí od chvíle, kdy budeme hovořit o Münchenské dohodě nebo o bombardování Dresdenu? Nejspíš je lamentace slovotepce zoufalá a marná, vždyť kdo dnes ví, co je vlastně Saská Kamenice nebo Solnohrad, ale Cáchy, Cáchy bych ještě chvíli ve slovníku češtiny ponechal.
A další a další odstavce o berlínské výstavě „Hitler a Němci“ působí na prsty rukou jako šaty Carmen na oči býka.
Proč vlastně autor místo pojednání o výstavě samotné píše o Hitlerovi? A když už, jak vůbec připustí tak rozsáhlé téma, na které by sotva stačil roční speciální výtisk, vtěsnat na sotva dvě strany textu? Jaký význam vlastně odstavce „Uniformovanost“, „Práce“, „Rodina“, „Sliby“, „Propaganda“ mají, když drtivá většina společnosti tato témata již dostala zpracována dříve, a to v daleko kvalitnější formě?

Nebylo by spravedlivé podrobit kritice jen pana Bucherta, již delší dobu je v časopisu „Reflex“ patrná tendence stlačit obsah témat do formy SMSky. V tomto okamžiku si čtenář začne pokládat otázku, komu je vlastně text určen? Přes patnáct let společného svazku čtenáře s časopisem Reflex musí nakonec jako v každém jiném partnerství dojít ke krizi. Je ten člověk, který před patnácti lety řekl před svědky „ANO“ tím, kterým byl tehdy? Je možné po tak dlouhé době, kdy neporozumění jeden druhému jsou stokrát častější nežli vzájemný sex, nalézt k sobě ještě cestu? A jdete-li alespoň trochu do sebe, zjistíte, že ten druhý je stejný jako byl před tou dlouhou dobou, jen vy jste zestárli a přestáváte rozumět především sami sobě.

Ano, Reflex publikuje společenské texty podobnou formou jako před lety. Bylo by chybou jej za tuto kvalitu kritizovat, protože cílová skupina čtenářstva tento „obal“ vyžaduje. Jak pravil Fichte, jedinec si vybírá takovou filozofii, jakým je ve skutečnosti on sám. Na základě podobnosti k předchozímu faktu, by si čtenář měl vybírat i své periodikum časopisecké. A podobně jako v devíti letech opustil Čtyřlístek a počal obcovat s Ábíčkem, stejně tak je třeba ve čtyřiceti zanevřít na dosavadní vztah a nalézti nový, pokud je to vůbec ještě možné. Ve čtení snad ano, v životě jedince už sotva.