Góður kostur

Mám-li možnost výběru, vždy pohořím. Na recenzích restaurací v Brně je to patrné. Není mi jasné, jak jsem mohl vůbec zanechat potomstvo. Darwin by se nade mnou nejspíš škrábal za uchem.
Napadlo mi nedávno, že by nebylo na škodu naučit se novému jazyku a hudba mi dnes blízká ukázala který. Avšak zjištění, že v této zemi není žádného překladového slovníku, nedej bože učebnice, utvrdilo mé přesvědčení o neschopnosti si dobře vybrat. A považte, je to evropský jazyk!

Když kráčí bůh...

Chůze ženy je dnes to poslední, čímž to hadí plémě dokáže odvrátit můj pohled od míst, na něž by se kolemjdoucí římský legionář zeptal otázkou: Quo vadis? Mě více zajímá jak kráčíš! Z chůze ženy lze vypozorovat mnohé, lež, nervozitu, přezíravost, neschopnost ovládnout sebe sama a nebo naopak naprostou souhru duše a života. To jak žena kráčí vypoví o ní samé více než psychotesty.  Matně si ještě vzpomínám na jednu, jež proplouvala prostorem se stejnou grácií s jakou řeže příď jachty hřebeny vln.

Zběř

Touha samců z lidské smečky nezná hranic. To je asi tak jediné vysvětlení, že dnes dokáže zabřeznout jakákoli samice. Neodporuje to sic Darwinově teorii o přirozeném výběru, spíše to připomíná rčení, že každé zboží má svého kupce.