Není pro mě nic nechutnějšího, než-li kolektiv tlachajících matek dětí předškolního věku. To se dá snad srovnat jen se sjezdy NSDAP, nebo celerem, obaleném v těstíčku. Možná to byl ten moment německého filmu "Lůno", který na mě tak silně zapůsobil. Scéna, kdy se stádo matek pohoršuje nad jinou, jenž to si dovolila pozvat domů sedmileté děvčátko, které ony, podle jejich xenofobních postojů, vyobcovaly ze společnosti. Ten pohled na dětskou bezbrannost vůči pohrdání se vám zažírá pod nehty, až to bolí. Velmi pomalý, řekl bych severský film, který stojí za to vidět.
