Věnovat se po desetiletí tématu internetu a nevědět, kterak v počítači změnit verzálky na minuskule je slušně řečeno faux pas. Ale napsat o tom ještě sloupek, to je, panečku, sebeironie. Nebo pochlubit se celému státu, že neumí bez úrazu pojíst pečené kaštany také patří do kategorie, kterou nám závidí zbytek světa. O čem to hovořím? No přeci o schopnosti dělat si prdel sami ze sebe. V posledním vydání Reflexu jsou v tomto Čermák s Tesařem přeborníci.
"A to jsou ještě ti lepší" pravila majitelka výtisku periodika, nad nímž jsem již zlomil hůl. "S těmi je alespoň zábava, narozdíl od Knapové, která dokáže prodat tak sterilní text, o kterém máte pochybnosti, zda-li není určen spíše k obvázání, než-li k trávení.
Onehdá se má kamarádka od srdce zasmála nad mým povzdechem ohledně nepochopení ženské duše.Tehdy jsem se smířil s faktem, že nikdy neprozřu. Nyní, když jsem již stár, chápu více. Dokonce jsem to tušil celou tu dobu tápání, jen jsem si freudovsky bránil přiznat, že tomu tak je. Granfalón z Vonnegutova románu Kolíbka by mohl být definicí ženské duše. Láká k sobě svou přitažlivou formou.
Masochismus, napadlo mi, když jsem si zapůjčil od dcery kamarády pěkný dívčí snowboard a bílé boty, abych záhy poznal co znamená "nakopat si zadek". Na rozdíl od doby, kdy jsem s touto blbostí měl začít, si dnes nechám poradit a druhý den jsem měl pocit, že mám právo vyhulit jointa. Tenkrát v mládí nešlo začít snadno a s prknem jsem se tehdy na příkrých svazích hor setkával asi tak často, jak dnes se sexem. Záhadou zůstává, proč jsem to vůbec zkoušel? Dnes jsem dokonce pokukoval po nějaké bazarové šunce (a zjistil jsem, že ve výprodeji seženete nové levněji než z druhé ruky), ale proč vlastně něco takového provozovat? Naučit se to dá, to ano. Ale užít si to? To vám musí být fakt alespoň šestnáct.