pátek 21. ledna 2011

Sinfonía agridulce - Viva Mexico

Bylo mi vyčteno...pěkné pasivum, že? Když nechcete na plnou hubu říci, kdo vám vyčinil, stačí použít trpný rod. Tak tedy zpět, bylo mi vyčteno, že zahlcuji texty filozofií, která, jak bych tak řekl, nekoresponduje, dejme tomu, s názory Friedricha Nitzscheho. Takže bych to asi měl napravit.
And now something completely different
Co je to hořkosladké, je těžko popisovat. Asi když si všimnete, že se na vás usmívá krásné děvče a v zápětí zjistíte, že se neusmívá, ale že se vám směje. Odporné předělávky Bitter sweet symphony od Verve slýchávám v komerčních rádiích často, ale ta co jsem chytil dnes ráno na Rádio1 byla, jak říkají britové "marvellous". A když jsem zaslechl "Porque es una sinfonía agridulce esta vida", do toho mexické trubky, nechybělo mnoho a téměř jsem si cvrnknul do textilu. Přesně si představuji Frídu s Diegem Riverou na hřbitově o dušičkách.
No posuďte sami.

středa 19. ledna 2011

A bude hůř...

Být starý je lepší, než-li vyhrát v loterii, stojí v podtitulku článku časopisu The Economist, který otiskl pondělní Respekt. To mi povídejte! Autoři si pohrávají s myšlenkou, že staří lidé jsou často šťastnější, než třicátníci. Chápu, Alzheimer dokáže udělat optimistu i z naprostého morouse.  Dále se můžete dočíst, že na úplné dno si sáhnu zhruba za šest let (to podle toho, jak mnoho toho budou děti po mě vyžadovat) a pak se to prý bude zlepšovat. Pěkné vyhlídky, že?
Snaha přesvědčit společnost (a mě, samozřejmě), že štěstí není až tak závislé na penězích je podobně účinná, jako varování polských klimatologů před zimou tisíciletí. Nemáte-li dostatečné množství oběživa, nenajdete na světě ženskou, která by lásku alespoň předstírala.
Ta ukázka je z filmu Postel od Oskara Reifa, rád zapůjčím.

pondělí 17. ledna 2011

Kafkárna

Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi odporný hmyz.
Blbost, řeknete si, taky mě to téma moc nezaujalo v porovnání třeba s Procesem. Jenže, když jsem se v den svých čtyřicátin v posteli probudil, shledal jsem, že jsem se proměnil v jakýsi odporný hmyz. Okolí dávalo najevo, jako že si ničeho nevšimlo, ale když už jednou máte osm nohou a tykadla, tak víte své.

neděle 16. ledna 2011

Mám to za sebou

Perfekcionalismus, jenž je mi vlastní, mě donutil opatřit si počítač, co vám změří srdeční tep. Fungovalo to skvěle! Avšak po krátkém čase se na displeji objevil nápis: Loss of signal. Jejda, tak to jsem už konečně umřel! Zaradoval jsem se a před očima se mi objevilo stále pískající EKG, ležící za zády primáře Sovy. Radost byla předčasná, v senzoru došla baterka.