pátek 8. dubna 2011

A kde jsou teď feministky?

Osmdesát procent pacientů ve špitále jsou pacientky, pravila kamarádka, která vaří nejlepší kafe v Brně a právě se vrátila ze žluťáku s jizvou na ňadru. Nebudu ten nepoměr rozebírat, to my chlapy nemáme zapotřebí. Co mě ale zaráží, je absence gendrového jekotu v souvislosti s neobolševickou akcí "Děkujeme, odcházíme". Cituji jednu z feministických proklamací: "Ženy tvoří větší procento uživatelů hromadné dopravy, proto omezení, nebo zrušení autobusové zastávky považujeme jako genderový problém a pohlavní diskriminaci." Jak je možné, že jsem nikde nezaznamenal hukot feministických tamtamů, když se Engel a spol. chystali za lepším do Británie? Že by už konečně zmizely? Pochybuji, až utichne hluk, odněkud se vynoří podobně jako Kalousek v politice.

úterý 5. dubna 2011

Radit se s hněvem

"Jó, vy jste ten s tou obrovskou silou." vítala mě posléze obsluha ski-servisu, když jsem jim kdysi názorně předvedl jak se povoluje vázání, jelikož s tím nikdo z personálu nehnul. To jednoho vždy pobaví, když jej jiní vychvalují. Na obrovskou sílu jsem si vzpomenul, když zbytečná zlost zatnula mou pěst. Nebylo by se nic stalo, nebýt v té pěsti sklenice s vínem. Střepy zasněžily okolí a prst, jímž Američani vyjadřují nejvyšší opovržení, odhalil šlachu. Jeden by ani nevěřil, že je v něm ještě krev.