Mít za partnera někoho ve stále dobré náladě je základem šťastného soužití. Jak takového parťáka či parťačku sehnat, co? Nabízí se mi jednoduchý, ale nezaručený návod, vybírat si podle příjmení. Podle posledních vědeckých průzkumů existuje gen štěstí. Z toho lze usuzovat, že je tedy dědičný.
Má kolegyně, jenž nosí příjmení Šťastná se imrvére usmívá, jak to dělá netuším. Nomen Omen, jak říkával Seneca (možná to neříkal, ale kdo mi to dokáže?). Jenže já mám k této shodě jména a povahy jedno vysvětlení. Císařovna Marie Terezie nechala své poddané pojmenovat druhým jménem, aby nebyl v daních bordel. Představte si, jak takové císařské nařízení probíhalo. Jde vám takhle vídeňský ouřada po dědině a vidí sedláka Františka s volem, kterak veze hnůj. "Tak poslyšte, Frantischeck, synu sedláka Josefa, od teď se budete podepisovat..., umíte vy, Frantischeck vůbec psát? No dobrá tedy, od nyní se budete podepisovat Frantischeck Sedlack, verstehen? Gut!" Jde vám dál a vidí dalšího sedláka, není divu na vesnici, že? Trochu se podrbe za uchem, ale uořada není ze známosti, ale proto, že má intelekt a tak říká: " Vy, teď se jmenujete Metodiej Sedlatcheck." Dále vidí, rolníka, jak okopává kedlubny, to už se ani nezastavuje a křičí: "Vy tam, vy se budete jmenovat Matiej Motytchka, tamten s tím kladivem Josef Kovarz, vy fořt, budete Jan, vlasně Johan Borovitchka, vy na tom verpánku, Maxmilián Schwec. A nakonec přijde k obecnímu bláznu, jenž husy pase a od ucha k uchu má hubu. "No co s váma? Hus vám dát nemůžu, to by mě farář vyobcoval, tak vy hold budete Schtjastny! Co jste to říkal? Bedřich? No dobrá, tak tedy Friedrich Schtjastny! Und das is alles in dieser dorf!"
"To se pletou, vašnosti, tady není Düsseldorf, tady jsou Židenice".
"To se pletou, vašnosti, tady není Düsseldorf, tady jsou Židenice".
