Intelektuálové

Pročíst kompletně každé vydání čtvrtletníku Revolver Revue není procházka růžovým sadem. "Těžkej kalibr", pravil byl Phil Marlowe. O tom, že tuto kulturní ikonu vytvářejí ti nejryzejší intoši svědčí i složenka na předplatné, kde chybí informace, kolik je třeba zaplatit. Připomíná mi to jednu hlasatelku Českého rozhlasu, jíž doménou byla kultura, ale protože onemocněl kolega, musela jednou přečíst zprávy v celou. Vypadalo to takto:

"A nakonec několik sportovních výsledků: 1:1; 3:2; 0:0; 7:1; 4:5 a 6:3"

Moderní autorita

Volám-li do patra, by šla má dítka k večeři, vrátí se mi jen ignorované ticho. Když však pošlu z iPhonu zprávu na jejich Skype, jsou v jídelně do deseti vteřin. (pardon, sekund, vteřina je jednotkou úhlu). Tak nevím, je to tím, že autoritu převzaly moderní technologie, nebo že mají děti na uších sluchátka?

Tanec

Jak tak jeden stárne, mění své zvyky a zájmy. O ztrátě rokenrolu jsem se již zmínil v předchozím příspěvku. Podobné je to pak i filmem. Breakfast at Tiffany's jsem vypnul po dvaceti minutách, jelikož zážitek z Capoteho knihy ani po deseti letech ještě nevyprchal. A divadlo? Posledním hřebíčkem do pomyslné divadelní rakve byl roztrhaný padák pro jednoho z posledních brněnských bardů Jána Sedala. Dnes zajdu jen na balet v Národním, myslím v tom u Janáčka. Nebo do Ponce, když je příležitost.

Prvotní setkání s moderním tancem, které jasně formovalo můj názor, jsem zažil z VHS kazety, půjčené v chomutovském kině Praha. Nejsem Nina Vangeli a proto nedokáži erudovaně hovořit o současné choreografii, jen zkrátka nechápu, proč se prezentovaná synchronizace podobá entropii. Kdyby dotyčný kus tančila jen jedna tanečnice, nebyl by důvod ke stížnostem. Ale když se tři děvčata snaží o stejný pohyb avšak každá trochu jinak, mám dojem jako ze školního představení pro rodiče.

Bigbeat jako Darwinův přirozený výběr

Onehdy nalezlv jsem v šupleti hudební tituly, po nichž bych dnes sotva proč sáhl, počal jsem se sobě podivovat. Víte, taková ta hudba, kterou jsem schopen interpretovat na elektrickou kytaru i já, aniž bych měl jakéhokoliv hudebního vzdělání.

Tuším, že zájem o to všechno rachotění pominul, jakmile zmizela potřeba balit holky. Takže konečně mohu poslouchat něco vážně dobrého.

Skarta je dobrá

zdroj: mediafax.cz

Tak takhle zněl slogan tištěné reklamy ve společenském časopise za účelem snížení vlivu kritiky vyšlé týden předtím tamtéž.

Kolik asi dostal reklamní kreativista za tento téměř geniální citát? Půl mega? Ani bych se nedivil.

Genetika

Při citlivém pozorování života v běžné rodině Homo sapiens sapiens je možné zaznamenat pozoruhodný jev.
Pokud se vyskytne v rodině potomek s nějakým výrazným nadáním, nebo alespoň premiant třídy, popřípadě se hodí jakákoli vlastnost převyšující společenský průměr, má na tom zásluhu genetický materiál pocházející ze strany matky. Pokud ovšem je potomek tak trochu natvrdlý, nepořádný, či jinak otravný, můžete za to většinou vy, otcové.

Specialisté na nevyčíslitelnost

To, že nám Moravanům odvezli Cajzlové Slovanskou epopej do dnes už bývalého "Milan Knížák Palace", jsem přešel vcelku bez emocí. Posoudím-li vlastním vkusem Alfonse Muchu, tak dám raději přednost Maxi Švabinskému.

Dnes jsem z éteru zaslechl zprávu, že po tomto mega díle zatoužili Japonci. Proč ne. Když si spočtu kolik skleníkových plynů vyprodukují letadla převážející Muchu milovných japonských turistů do Prahy, dá rozum, že ekologičtější bude nechat je prohlédnout si monstróznost u nich doma. Když ovšem dobře zaplatí a pojistí se. Asi padesát mega-ojro (€, pro ty co neznají rakouštinu). Budiž, avšak odborníci dodávají, že hodnota díla je ovšem "nevyčíslitelná". 

Takové konstatování je způsobeno tím, že humanitně vzdělaný kunsthistorici měli k matematice vždy nepříliš kladný vztah. "Tak si to spočítejte, vy chytrej", pravil by kurátor z galerie hlavního města. (Galerista z Brna by nejspíš nepoužil výraz "chytrej").

Inu proč ne. Uvážím-li, že občanstvo jemuž by byla upřena část kultury zvlčí a bude náchylnější prostému uvažování, dovede společnost do situací, které bude následně řešit mečem a bambitkou. Spočítáme následné válečné reparace, tak prodejní peněžní hodnota Muchovi Epopeje se bude podobat příslovečné kapce v moři. Abych udělal střídmý odhad, tak celková hodnota včetně úroků na příští generaci mi vychází přibližně na nějakých sto čtyřicet osm trilionů, šedesát šest biliard, tři sta dvanáct biliónů, devět set dvacet tři miliard, šestnáct miliónů, osm set třicet tři tisíc pět set dvacet tři korun českých.

Vyčíslit se dá cokoli, otázkou zůstává, nakolik přesně.

Das ist echte tschechishe eier

Jdu vám takhle na lov, drobotině něco k snědku, jelena, nebo alespoň Sýkoru koňadru a v jednom hnízdě vidím kopu vajec se slovanskou trikolórou. (Bylo to v Globusu, aby bylo jasno). A lákadlo hlásá: My jsme vyprděné v Česku, mnohem lepší výprdky než ty Polské, nebo bůhvíodkud. Nu a razítko hlásá zemi původu Deutschland. Tak nevím, anektovali jsme ty Skopčáky my a nebo oni nás?

Na Sever I.

Na Islandu vládnou uvolněné mravy. Nikomu nepřijde až tak divné, jestli muž či žena zahne. Zkrátka to tak nějak patří k životu. A také na Islandu není prostituce. Ženy navzdory severskému klimatu jsou jinak prý vřelé jako tamní gejzíry. I to je přeci důvod, proč není třeba sexu za úplatu. Má-li žena občas chuť na chlapa takového jaký je, nemá muž důvod myslet na štětku.

Na Islandu žije asi tak stejně lidí jako v Brně, kolik je ve štatlu bordelů, nemám tušení, ale nejspíš hodně. Proč já vlastně trčím tady? 

Smutná událost

"Pořiďte jim potkany", pravila má kamarádka s titulem MVDr. a s totální absencí empatie. "Potkan vydrží tak dva roky a máš pak klid".

Já osobně toleruji ve své domácnosti jediného tvora, který není schopen samostatně vyměšovat na splachovací záchod a to je mládě člověka tak do dvou let věku. Ale enviromentáně edukativní argumenty týkající se samé podstaty bytí mě donutily dovolit potomstvu pořídit si domácí mazlíčky. To bylo slz, to bylo hořekování a sebevýčitek  když jsem si navlékal latexové rukavice. Jestlipak taky mě dají mé děti do hrobečku korálky a děkovný dopis?

Biotec - bio otec

Nevěda co už udělat dítkám k večeři, sáhl jsem po jistotě v podobě hranolků. Z brambor, v troubě na olivovém oleji dělaných, to dá rozum. A v lednici mi od víkendu zbyla majonéza, tak proč bych nezkusil nabídnout jim k tomu tatarkou omáčku? Letmo jsem proletěl složení výrobku a bez váhání jsem jej poslal ke zpracování do líšeňské spalovny, nebo kam, ví čert, to popeláři vozí. Za jak dlouho se ze mě asi stane militantní ekoterorista?

Opožděné Brno

StreetArt dělá město hezčím, navzdory snaze ouřednictva a středostavovským postojům. I když musím podotknout, že Brno není zrovna moc "trendy". O pleteném streetArtu jsem se dočetl už tak před třemi lety. Být dobře zabezpečený student filozofické fakulty, hned bych se tehdy vrhl do háčkování. Ale věk, k jemuž je třeba určité distingovanosti, mi již nedovolí lítat po ulici a oblékat dopravní značení. Hold to trvá nějakou chvíli, než dorazí brambory a rajčata z Ameriky do Evropy. ...a z Evropy do Brna.

A to má být lákadlo?!

Na reklamě s Markem Danielem mě ani tak nepřekvapilo jak nám od posledního setkání ztloustl, (spokojený rodinný život je na něm zjevně poznat) ani to, že si vydělává v televizní reklamě (spokojený rodinný život přeci jenom potřebuje nějaké to finanční palivo), ale to jakým způsobem dává zadavatel reklamy společnosti najevo, jak si na tom stojíme. Z toho celého my vyplynulo, že hypotéku, nebo peroxid-blondýnku ze Slovenska si budete moci vzít až vám bude přes čtyřicet. Jak se má cítit omladina, jenž právě dokončila poslední semestr?
Pochybuji, že o nabízené produkty nějaký čtyřicátník vůbec stojí? Na mě se rozhodně nekoukejte!

"Já to chci!"

"Jé, podívej, co to je?" Pravilo mladší dítko při nedělní návštěvě galerie, jenž se nachází hned vedle busty maršála Malinovského.  Údiv patřil jedné části expozice v "Domnění", věnované českému komiksu, která měla však jen doplňující poslání. V prosklené vitríně se nacházela papírová skládanka kosmického plavidla příštích věků. Nevím kam jsem v tu chvíli rozum dal a tak jsem neprozřetelně dodal: "Když jsem byl malý, tak jsem si taky lepil takové skládanky." Ve skutečnosti, když jsem byl malý, pojal jsem k podobné činnosti vztah ne nepodobný tomu, jenž měla vedoucí strana k třídnímu nepříteli, protože i trpělivost má své limity. Následovala pochopitelně slova, po kterých mě pravidelně naskočí husí kůže, jelikož je výhradně pronášení mé děti jako oprávněnou žádost na cokoli, anebo manželka - pochopitelně cizí, jenž si i přes svůj věk chce dokazovat, že je ještě schopna sbalit chlapa.

BMI

Existuje několik způsobů, jak si změřit "body mass index". Ale ten nejjednodušší je tento: Jeďte po Dukelské třídě směrem do Maloměřic a před křižovatkou na Tomkově náměstí trochu přidejte, ale pozor na chodce, většinou dobíhají šalinu na červenou. A když na v asfaltu od kamionů vyjetých kolejích ucítíte pohyb vlastních špeků, tak jste tlustí.

Sugar free

O tom, jak cukr působí na lidský mozek si můžete přečíst ve včerejším Respektu v článku od VKV. A o tom jak nedostatek cukru v krvi působí na lidské tělo se můžete přesvědčit sami, když si zavedete hladové pondělky. Jeden den půstu vás nezabije, co? Jenže když u toho musíte proběhat celé centrum Brna, usilovně nechat pracovat i mozek, zkuste se pak večer trefit do pisoáru.

Co nezakryješ, neukecáš.

Módní průmysl je jedním z nejvýznamnějších ekonomických odvětví západního světa. O tom jistě nebudeme spolu ve při. Není divu, povážíte-li, že mnohé z žen, (jenž tento segment převážně krmí penězi) rozhodně vypadají lépe oblečené, než-li nahé. Nechápu tedy, proč jsou stále v oblibě leginy, pod kterými se to při chůzi klepe jako huspenina na stolečku ve vlakovém kupé a které nedokáží zakrýt ani celulitidu. 

Rover

Tak ve Slezsku říkají bicyklu. Takovému tomu válečnému kusu, který přečká i dnešní dobu. A jak je vidno, přečkává jí na výsluní. Zprvu jsem považoval výskyt starých kol v centru města za praktičnost, protože kdo by něco takového kradl. Avšak spojitost skutečností, že majitelé si i toto zamykají a že je jim tak něco mezi sedmnácti a osmadvaceti, mě vede k domněnce, že se jedná o módní trend, kterému doposud nepřišel jsem na jméno, jelikož VKV o tom ještě nereferovala.

Prozřít

Opravdovému muži netřeba ženy, nýbrž cíle.

Škrabopis

Nechápu, po kom mé starší dítko zdědilo takovou míru dysgrafie, kdežto já jsem jako školák psal pod vedením soušky Buřilové krasopisně.

Pravda, na střední škole jsem ten nadrilovaný styl opustil a začal psát tak, jak se to ruce líbilo. Dnes jsem v Respektu zahlédl, jakým písmem se to dnes děti budou učit psát, aby na ně nebyly kladeny tak přetěžké nároky, jako na mne. Představte si! Tímto fontem mám popsány sešity veškerých předmětů z gymplu od roku osmdesátpět, výjimku tvoří pouze tělocvik a Ruština. Že já vůl si to nedal patentovat!

Vykroužkovat kurvy

Není mnoho chvil v životě voliče, kdy pocítí zadostiučinění. Výjimku snad tvoří jen násilná revoluce, nebo možnost vyřadit kandidáty z volebního lístku.

Poenam Mortis

Trest smrtí není trestem, nýbrž satisfakcí.

...doufám, že to už někdo přede mnou nenapsal..

!!!

Jan Merta - Laozi

Imperativ degraduje filozofii v pouhopouhé náboženství.

Dělnický spoj

Ne často se stává, že se do práce dopravím vlakem. A když se tak stane, snáším to s uspokojením, neb i přes vzrůstající procento obezity ve společnosti je stále na co, především díky studentstvu, se dívat. A dívat se, na rozdíl od bližších vztahů se ženami, nic nestojí, poměříme-li to penězi.

Co přišlo mi však divné, byla míra mužů, jež se podobně jako já rozhodli použít hromadnou dopravu, protože jak je všeobecně známo, mužové raději volí dopravu individuální. Mnohé to napovídá o vývoji společnosti a jejím ekonomickém stavu. A navíc je to rána pro feministky, které ztratily argument, že MHD je genderový problém.

Žurnalista - šedý mor.

Že policajt pokazí každou legraci je snad každému jasné a o městských fízlech jsem si nikdy nic dobrého nemyslel, obzvlášť po té, co před HaDivadlem zmlátili Pepu Poláška a Marka Daniela s Lišákem do krve. Ale to, že si novinářky deníku iDnes přizvali k odkrytí triku iluzionisty výkonnou moc, lze považovat za vrchol ubohosti, bažící po okamžitém zisku, v jejich případě článku do periodika, jenž lze snad jen srovnat s jejich kolegy z Rudého Práva kolem roku 1977. Never more pí Formánkové a pí Eliášové.

Pil, či nepil, metyl?

Jedu-li do práce na bicyklu poznám poslepu kde se nacházím. V sokolské kuchyni smaží cibulku, u splavu smrdí chcíplá ryba a o půl kilometru dál zbytky po venčení čoklů. U bývalé motorárny Zetoru pořád i po letech je cítit směs prachu a minerálních olejů, na nábřeží spálená nafta, protože tam už skoro rok něco bagrují a tady...no moment, tady má být cítit přeci dopékací linka zmraženého pečiva řetězce InterSpar! Rum? V místě, kde obvykle piknikují bezdomovci se v kaluži rezavé tekutiny blyští tisíce střepů částečně přilepených k velmi originální etiketě z domácí tiskárny. Řekněte mi, kam se z lidí bez budoucnosti a smyslu života vytratil fatalismus.

Revolver Revue

"Estetickou trýzeň nelze projevit ani šeptem." 
Louis-Ferdinand Céline.

Proto jsem se rozhodl svůj zoufalý nedostatek vnímání krásy alespoň mírně zahladit předplatným časopisu RR. Považte, vychází už sedmnáct let. A když mi pak přišla objednávka s pořadovým číslem jen něco málo přes pět set, došlo mi, jak výhradní zboží to vskutku je.  

Hladový samuraj potřebuje především párátko.

Rád cituji staré východní filozofy, jednak proto, že si ta slova může každý vysvětlit po svém a napodruhé proto, že jim už dávno propadla autorská práva.

Zelenina z naší zahrádky

V Brně se zatím farmářské trhy moc neujaly. Protože tu máme dlouhou tradici Zelného trhu, z kterého si i Leoš Janáček odnášel krom zeleniny taktéž náměty do Sinfonietty.

zdroj:magicbrno.cz

Zboží ze zelňáku má tu zvláštnost, že na rozdíl od bruselsky normalizovaného zahnutí a absence chuti supermarketových nabídek je každý kus jedinečný. Například si kousnete do dvou paprik z téže bedýnky, kdy jedna je sladká a po druhé vám upadne huba. V tom endorfinovém opojení pak nezapomeňte, že právě provlhčené oční kanálky není vhodné utírat si rukou. O čůrání ani nemluvě.

Vůně paleodiety

Onehdá mi kolega povídal o ketodietě. To se pak prý hubne i ve spánku. Co mě na tom ovšem děsilo nebyla představa co to udělá s mým cholesterolem, ale s mými střevy. V Respektu 37/12 se dočtete, že zastánci tohoto typu stravování dávají přednost sportování ve volné přírodě, před návštěvami fitness center. No bodejď, kdyby tam přišli takový dva, tři maso-vejco-žrouti, během chvíle by někdo hasičům nahlásil únik čpavku z Lachemy.

Slábnoucí zrak aneb tak nám zabili...

...komunistickýho papaláše. Vyplynulo ze zpráv, které mám čas si přečíst leda tak z iPhonu seda na, (jak říkají Britové "china"), ponašemu na porcelánu. Jak je možné, že jsem takového sólokapra propásl! Na BBC nic neříkali a teď tohle. A ejhle, on je to jen další žurnalistický trik, jak zvýšit návštěvnost stránek (click per page). Malé rozlišení a vyvalené bulvy způsobily záměnu slov "zavrženého" a "zavražděného". Podezírám noviny, že na takové zaměnitelné výrazy mají celé oddělení kreativců. Vždyť i na hloupém překlepu v názvu www adresy je založen jeden celý business.

Sex středního věku

V recenzi na poslední Hřebejkovo fiasko glosuje Kamil Fila z Respektu znechucení, které projevili spíše mladší diváci. Mě na té reakci nepřijde nic divného. Představa souložících čtyřicátníků je asi tak stejně přitažlivá, jako studentský večírek na kolejích právnické fakulty v doprovodu dvou kunsthistoriček.

Plavky podle islámu

Zaznamenali jste ve společenských žurnálech zmínku o zvyšující se poptávce po plavkách pro muslimky? Ne? Tak si představte, že poptávku generují i (řečeno politicky korektně) nemuslimky, kteří v tomto hávu snáze skryjí nějaké to kilo navíc. To je panečku podnikatelský záměr, co? Prodávat něco takového u nás! To by byl jeden během května a června v balíku! Jenže když si vybavím s jakou mírou osobní nekritiky ženské části populace se potkávám na řícmanickém koupališti, asi bych podnikatelsky pohořel. Jim je to zkrátka jedno, že když vylezou z bazénu klesne hladina o půl metru.

Elektronická cigareta

Kalouskovi zajisté nedá spát, o kolik na spotřební dani z tabáku přichází státní šrajtofle na kuřácích e-cigaret. Mě na tom ovšem těší, že konečně bude možné zajít s přáteli na pivo, aniž byste po návratu domů nezavdali k pochybnostech, nevyrábíte-li snad po večerech koks. Jediné co mě na tom předmětu ovšem vadí je způsob, jakým je užíván. Je to asi tak jako když pojídáte Tarte Tatin dezertní vydličkou a proti vám někdo žere eintopf z kastrolu holýma rukama. Ti lidé vypadají jako kdyby si cucali palec. Kam se poděla ta elegance půvabných dam z černobílých filmů třicátých let?

Babí léto

Neznat tato místa za podzimního deštivého marasmu, hned bych se tam přestěhoval. Obzvláště kolem Jimramova působí reliéf krajiny na pozorovatele až opojnou silou. Ale v zimě je to nejvhodnější místo pro trénink k absolvování kurzu statného alkoholika.

kostel Sv. Michala, Vítochov

© I.M.R. botsmannasuchu.blogspot.com

Akorát do dvou dlaní

Posteskl si mi nedávno kamarád nad pocity z návratu z Kyrgyzstánu. "Tam ti každá holka měla zadeček jak broskvičku a když přijedeš zpátky, tak ty místní prdele neprojdou na letišti přes turniket."

Girls avoiding to get wet, Kyrgystanfoto © Eric Lafforgue
www.ericlafforgue.com 

Za našich mladých let jsme mezi sebou tipovali, která z těch holek co se nám líbí po dětech ztloustne. Dnešní kluci už často tipovat ani nemusí.

Polétavý prach

Pokaždé dostanu-li katalog  Ikea, jak říkají horolezci, do teplých, zmocní se mě iritující pocit z té entropie na fotografiích. Z počátku jsem to nikterak neanalyzoval, avšak onehdy mi přišlo na mysl, proč tomu tak je.

IKEA 

Holandská agentura pro hodnocení životního prostředí provedla před lety v rámci projektu CAFE- Clear Air For Europe srovnání prašnosti evropských měst. Jak to dopadlo? Nu, nejméně prachu je ve Stockholmu a nejvíce v Praze. Český mozek má geneticky zakódovanou ochranu proti prachu a pohled na otevřenou knihovnu, či příborník v něm vzbuzuje pocity zuřivosti.

Knižní tipy

Ráno jsem na Vltavské mozaice zaslechl recenze k nově vydaným publikacím na českém knižním trhu. V podtitulu knihy Fréderica Beigbedera s názvem "Povídky psané pod vlivem extáze" stojí, cituji: "jsou tak krátké, že si je mladé Pařížanky čtou v posteli mezi dvěma orgasmy".
Soudě z empirických poznatků, by české ženy zvládli mezi dvěma orgasmy přečíst celý Život na vsi od bratří Mrštíků, k tomu Bídníky Victora Huga a Tolstého Vojnu a mír.
Vážně uvažuji o studiu francouzštiny.

Absťák

Po týdenní pobytu na louce, kde signálu telefonního ba i televizního nebylo, nastalo očekávání, že děti ihned po návratu zasednou k počítači. Nejdříve se vrhli do koupelny. Inu, někdy potěší i drobnost.

Jak zničit Karras

Nebýt takových jako pan redaktor Hamšík, dalo by se rozdělení spící společnosti na skřivany a sovy zařadit do bokononistického karrasu. Ovšem výzvy k sociálnímu napětí proti skupině druhé způsobily, že se z něho stal pouhý granfalón.

A navíc nám pan autor dluží vysvětlení, jak to je s těmi sestřičkami ráno v nemocnici? Nahoře bez? Oblečená neoblečená?

Procesí

Vždy mě překvapí nedělní přeplněné parkoviště a ulice kol našeho kostela. Fakt, že někteří dojíždějí na kázání, považte, i celých sedm set metrů, tady 0,7 km, ve mě budí dojem, že dnešní cesta k bohu musí být zákonitě prováděna pomocí moderní techniky.

zdroj theofil.cz

Včera jsem za hřbitovem v Olešnici potkal procesí, úkaz v našich krajinách viděný zřídkakdy. V předu kráčel ministrant s vysílačkou v reflexní vestě, vprostřed pak muž, na bedrech obtěžkán amplióny. Velebníček pak kolemjdoucí zdravil mírným kýváním hlavy, podobně jak činí, slovy komisaře Clouseaua: "Bápeš". 

Invaze Husákových dětí

Redaktor Jaroslav Plesl je překvapen tvrzením Briana Whitmorea, jenž vyřkl soud, že cituji: „Vy budete na dlouhou dobu nejnenáviděnější generace v české historii,“ prohlásil nad sklenicí bílého střiku a na celé kolo se rozesmál. „Obsadíte všechna rozhodovací místa ve společnosti a budete si je držet tak třicet let. Všechno se tu bude točit podle vás. Generace, které přišly po vás, budou bezmocné. Dokud nevymřete.“  
To je asi asi takové tvrzení, jako když pravíte, že jednou přijde zima a bude fakt pořádně mrznout. Pamatuji si na dobu, kdy veškerá rozhodovací místa ve společnosti drželi "Zápotockého a Novotného děti" a člověk ač studovaný, bystrý a flexibilní si ani neškrtl.

IMR - r.n. 1971

Dobře placený narcismus

Respekt - Vitvar

No jistě, už jsem se jednou zmiňoval, jak mi narcistní floskule "autor těchto řádků" zvyšuje hladinu adrenalinu v krvi. Ono, přátelé, je to lépe placeno, než-li by jste napsali pouhé "já". Považte ten rozdíl v počtu znaků. A jsou i tací, kteří se neštítí tuto přežvejkanost použít v textu i dvakrát. Není daleko doba, kdy každá věta bude začínat a končit popisem vlastního ega.

Potřeba

Domněnka, že pořídím-li do domu celkem tři toalety, abych měl kdykoli si ulevit, se ukázala ve čtyřčlenné domácnosti, kde mé pohlaví je zcela osamoceno, jako zcela lichá. Ještě že mám na zahradě kompost.

Kdo brání levnému volání

Záznam z dovolené s přáteli:

8:30     "Jé ahoj mami, no, už jsme vstali, Kristý, pojď pozdravit babičku"

10:05    "Tak zrovna vyrážíme na výlet, jó, prosim tě, pláštěnku máme, počkej prďka ti něco chce říci"

12:20    "No, právě jsme si dali oběd, prďka to všechno snědl, ... co? ani ne, dobrý."

14:50    "Ještě ne, asi tak za hodinu, nééé, není unavenej, co tě nemá, chvíli spal, teď řádí, jo, zavolám"

17:10    "Tak už jsme skoro před chalupou, no malej už trochu frfňá, ale ono ho to rychle přejde, má slíbený špekáčky na ohni, ne neboj, nespálí se, dáme na něj pozor.

17:45     "Tak snědl dva buřty a ještě pribyňák, teď hrají s děckama tenis, jo, je dost oblečený a má gumovky"

19:35      "Ahoj. Zrovna vylezl ze sprchy, Kristý. babička..."

Střídmě vzatý poměr hovorů, které provedu já se svou matkou a těch kteří provedou moji přátelé, je přibližně tak 1:500. Je-li to tak ve většině českých domácností, není se pak co divit, že je nutné tlačit na úřady, aby direktivně nařídily levná volání. Máte vůbec ponětí, jak jsou takové informace životně důležité?

Slovenský humor

Cestou z Brna na Prešporok stojí u dálnice billboard a na něm nápis, že jakási hudební skupina, jenž nemá žádné jméno vyráží na turné, jenž se zove "Akné". Takovou dávku sebeironie bych od lidí z Horních Uher vskutku nečekal.

Drobné postřehy z dovolené

Sdílíte-li se svými přáteli chalupu s omezeným počtem toalet vězte, že je nanejvýš nevhodné tam zanechávat jakékoli čtivo.

Biologie

zdroj:  http://www.birdforum.net

Ne, kdepak, poznámky k rozmnožovacímu procesu Homo Sapiens Sapiens nejsou obsahem tohoto příspěvku. Měl jsem na mysli ten školní předmět, jenž nás v dobách neznalého dětství učil rozeznávat čápa od žáby. Přes třicet let bylo nutné vyčkati, aby jeden na vlastní oči spatřil datla nebo žlunu. Kdo si to má po těch letech pořád pamatovat?!

Žijí déle, stárnou dříve.

Při letmém pohledu na své přátele téhož věku je nesnadné si nepovšimnout, kterak se mění jejich zevnějšek. Evidentní je to u těch, se kterými se potkáte jen párkrát do roka. A ačkoli se náš věk pohybuje kolem čtyřicítky, musím nekriticky konstatovat, že stárnout jako muž je daleko příjemnější, než-li stárnout jako žena.

Na našem polesí.

49°14'24.713"N, 16°41'38.652"E

Práce v lese je na čerstvém vzduchu leč tvrdá. Dřevo, jenž má mimochodem certifikát kvality, pak v zimě pěkně prohřeje staré kosti. Máme u nás takovou zvláštnost s hajnými. Nomen omen, se tomu říká. Tak před tím dnešním, jenž má příjmení Nivnický, tam byl hajný Liška. Naopak v hájovně lišky Bystroušky bydlí hajný Podlipný a asistuje mu tam pan Smrkovský. Snad jen slavný vynálezce Ressel, který tam bydlel dlouho před Nivnickým a Liškou nemá s lesem co společného, ačkoli kdo ví? V němčině jsem vždy pokulhával. Mimochodem, dnes má pan Ressel narozeniny. Nevěděl bych to, nebýt Googlu.

Recenzenti

Úroveň české kinematografie je odvislá od diváckého zájmu, ježto neklade velkých požadavků na kvalitu. Podobně jako nabídka potravin na českém trhu, nad kterou gurmet zelení v obličeji, tak i české filmy splňují spíše požadavek naplnění pupků, než-li chuťové pohlazení.
Charakteristické reakce filmových kritiků doznávají takových rozměrů, jako by se ti mezi řádky dožadovali kompenzací za to, že musí vůbec takový kus vidět, aby jej mohli recenzovat. Něco jako pojištění proti salmonelóze u recenzentů restaurací.
Nemáte někdo náhodou zbytečných padesát, šedesát miliónů, od kterých nečekáte, že se vám vrátí? Co? Kellner, Babiš, Bakala, Tykač, Komárek a Dospiva? Nic?
Od roku 1998 jsem ještě neviděl film, co by stál za doporučení.

Silniční zoologie

http://www.mrjohnsons.co.uk

Hele, tatí, přžejetej divokej potkan.Viděl si ho?
Ne, nevšiml jsem si ...nebyl to krtek?
No, nebyl, krtka přžeci poznám, ten je černej a ne hnědej jako potkan. Přžejetýho krtka jsem už přžeci viděla, asi třžikrát nebo tčtřžikrát, no tak nějak.
A živého krtka, toho už si někdy viděla?
Živého ne, jenom přžejetého.

Proč ženy neumějí číst v mapách?

49°17'56.862"N, 16°50'52.373"E

No to já přesně nevím, ale beru to jako fakt. A ačkoli jsem si tohoto handicapu vědom, nechal jsem matku našich společných dětí naplánovat sobotní výlet kolmo. (myšleno bicyklově, nikoli v pravém úhlu) Pravda, zelení šťavnaté hvozdy oplývající bohatou květenou v geologicky úžasných tvarech, prosyceny vůní divokého česneku, jenž křišťálově čistými prameny provlhčeny jsou, asociují v jedinci, co dětství své prožil obklopen Tušimicemi, Prunéřovem a chemickými závody Litvínov, přítomnost ráje. Ten pocit se, po několika kilometrech chůze a tlačení kol (svého i potomstva) v terénu vhodné leda tak pro kamzictvo, tak trochu vytratil. Pámbů (nebo kdokoli) zaplať za plzeňské u rybníka v Ruprechtově. I taková místa mají svůj smysl a řád.

Rozhovor s mistrem

místo: kavárna Švanda, 12. června 2012 v době kdy na Petrově odbíjí poledne.

iDnes

Bard:         Poslyšte, nejste vy od novin?
Blogger:     No, více méně...dá se tak říct
Bard:         Tak tam napište, že Jano Sedal se ožral jako to prase
Blogger:      No, Mistře, jak bych vám to řekl...víte, výraz noviny pochází od slova "nový"...
Bard:         A taky tam napiš, že mám rád Františka....cos tím chtěl říct, ty hajzle!
Blogger:     Víte, informace, že jste se Mistře ožral, mi návštěvnost stránek nejspíš nezvýší.
Bard:         Už si někdy ode mě dostal přes držku?
Blogger:     No a co s tím Františkem, jak ho máte rád?
Bard:         Jo, to tam taky napiš, protože nemá vodu a elektriku a má holuby.
František:  Vodu mám, bez vody bych nemohl žít.
Bard:         A Kubu mám taky rád a Štěpánka je moje dcera.
Blogger:     No tak to taky není nic nového, akorád Šimako si to nechce připustit.
Kuba:        A taky tam napiš, že já Sedala nesnáším.
Bard:          Parlez vous français?
Blogger:     Je ne parle pas français.
Bard:         No vidíš jakej seš blbec, cos v životě dokázal, co?
Blogger:    No mám dvě krásný děti, jenž mě milují.
Bard:        Fakt, kolik jim je? přichází slečna  Terezko, vám to dneska ale sluší...

Mezinárodní den otců

Rád bych viděl psychologický profil jedinců, jenž neustále generují podněty na další možný mezinárodní den, či rok. 6.březen - den jódu; 3.duben - mezinárodní den spodního prádla; 6.červenec - mezinárodní den polibku; 2.srpen - den suchého zipu (ten tuším rády oslavují lesbičky); 19.listopad - světový den toalet.
Nám, kvalitně masírovaným bolševickou kulturou považujícím i MDŽ za vrchol veškerého společenského nevkusu se není co divit, shledáváme-li takovéto aktivity za sotva hodné zdravého rozumu.
Dokonce i masmédia přicházejí s návody, jak tyto uměle vytvořené svátky slavit a jak popřát svému otci k jeho mezinárodnímu svátku. Navzdory testům na DNA jsem stále zastáncem názoru, že jistá je pouze matka. (Ačkoli při dnešní lékařské vědě a mimoděložnímu oplodnění, ani to ne).
Retrospektivně vzato, co jsem od svého otce dostal užitečného, než stačil nadobro zmizet?

1. "ženský letěj na chlupatý prsa" - empiricky zjištěno, že ani ne, spíš na velikost bankovního konta.
2. "knedlíky s vejci musíš nejdřív trochu přismahnout, než-li tam ty vejce hodíš" - což je fakt, ale na to abyste vydělali majlant to nestačí, na obyčejné štěstí asi taky ne.

Tak řekněte, co bych měl asi tak slavit?

Kolekce 2012

V pondělí jda kolem Domu umění spatřil jsem mladé dívčí nohy spoře oděné do jeansových kraťásků, z kterých čouhaly vnitřní kapsy. Tak mě to pobavilo, neb to byl pohled jako když chlapovi čouhá z poklopce cíp košile. Že jste si mysleli něco jiného?

Avšak ouhla! On je to totiž módní trend. Počítám, že příští rok se budou knoflíčky u košile zapínat tak, že vám dole jeden zbude.  

Sesmolit větu

Pokaždé zaslechnu-li rozhovor redaktora Vltavy s výtvarným umělcem, vybaví se mi scénka z Monty Pythonů, kde zpovídají fotbalistu. Není divu, pokud byl někomu dán talent výtvarný, bylo potřeba někde ubrat. Sám to doma pozoruji na té starší, jenž přirozeně krásně kreslí, ale má-li se vyjádřit orálně, tak to vypadá, jako když SocDem sestavuje rozpočet.
Proto mě téměř šokovalo, jak bravurně dokázala výtvarnice Ivana Štenclová reagovat na otázky týkající se její současné výstavy v pražské Novoměstské radnici. Je to vůbec člověk výtvarně nadaný? Nu, to dokáži posoudit jen stěží, nejsem totiž Knížák, ale být nechutně bohatý pracháč, asi bych dal přednost Bolfovi.