Jedna kolegyně si před deseti lety jezdila do práce vozem, jež by ze svého platu pořídila tak za padesát let. A jak tak stárla, začala jezdit v čím dál tím levnějších ojetinách a to současné auto bych nekoupil ani za cenu výkupu šrotu. Jak tak věkem chřadl její zevnějšek, stejně tak chřadl její vozový park.
Jiná, velmi mladá a kvalitně nalakovaná (co za podstatné jméno použít?) kolegyně jezdí do zaměstnání ve voze, že se jeden diví, proč vlastně tráví osm hodin denně za nějakých dvanáct, třináct hrubého. Jsme zvědav, v čem bude jezdit, až jí ten lak oprýská.