Jednou to přeci přijít musí.
Obléknu se do krunýře tvrdého chlapa,
pohledem těkám po černé skrýši jenž zvuku nepropustí
a kde se tváře prosolí jak šutry v příboji.
Pohřbít sebe sama dříve než-li naději by se slušelo,
avšak není-li víry, co vůbec ještě zbývá?
