Přišel za mnou dnes kamarád řka: "Tak se mě ti ptala Aďa, jako jestli seš jako že to..., rozvedenej, když máte na zvonku dvě příjmení, tak jsem jí musel vysvětlit, že seš i po čtyřicítce furt svobodnej, ta se ale divila".
Mě naopak udivuje, že institut manželství pořád ještě vzkvétá. Když o tom ale přemýšlím, docházím k názoru, že přeci jednu výhodu sňatek má (teď nemyslím věno). Rozvod, přátelé. Svobodný člověk si nemůže udělat přesně představu, že od té či oné chvíle má utrum. Dojde-li k rozchodu, je to většinou takové rozplajzlé nic, čemuž se mezník rozhodně říkat nedá.