Záznam z dovolené s přáteli:
8:30 "Jé ahoj mami, no, už jsme vstali, Kristý, pojď pozdravit babičku"
10:05 "Tak zrovna vyrážíme na výlet, jó, prosim tě, pláštěnku máme, počkej prďka ti něco chce říci"
12:20 "No, právě jsme si dali oběd, prďka to všechno snědl, ... co? ani ne, dobrý."
14:50 "Ještě ne, asi tak za hodinu, nééé, není unavenej, co tě nemá, chvíli spal, teď řádí, jo, zavolám"
17:10 "Tak už jsme skoro před chalupou, no malej už trochu frfňá, ale ono ho to rychle přejde, má slíbený špekáčky na ohni, ne neboj, nespálí se, dáme na něj pozor.
17:45 "Tak snědl dva buřty a ještě pribyňák, teď hrají s děckama tenis, jo, je dost oblečený a má gumovky"
19:35 "Ahoj. Zrovna vylezl ze sprchy, Kristý. babička..."
Střídmě vzatý poměr hovorů, které provedu já se svou matkou a těch kteří provedou moji přátelé, je přibližně tak 1:500. Je-li to tak ve většině českých domácností, není se pak co divit, že je nutné tlačit na úřady, aby direktivně nařídily levná volání. Máte vůbec ponětí, jak jsou takové informace životně důležité?
