Nechápu, po kom mé starší dítko zdědilo takovou míru dysgrafie, kdežto já jsem jako školák psal pod vedením soušky Buřilové krasopisně.
Pravda, na střední škole jsem ten nadrilovaný styl opustil a začal psát tak, jak se to ruce líbilo. Dnes jsem v Respektu zahlédl, jakým písmem se to dnes děti budou učit psát, aby na ně nebyly kladeny tak přetěžké nároky, jako na mne. Představte si! Tímto fontem mám popsány sešity veškerých předmětů z gymplu od roku osmdesátpět, výjimku tvoří pouze tělocvik a Ruština. Že já vůl si to nedal patentovat!
Tak ve Slezsku říkají bicyklu. Takovému tomu válečnému kusu, který přečká i dnešní dobu. A jak je vidno, přečkává jí na výsluní. Zprvu jsem považoval výskyt starých kol v centru města za praktičnost, protože kdo by něco takového kradl. Avšak spojitost skutečností, že majitelé si i toto zamykají a že je jim tak něco mezi sedmnácti a osmadvaceti, mě vede k domněnce, že se jedná o módní trend, kterému doposud nepřišel jsem na jméno, jelikož VKV o tom ještě nereferovala.
