To, že názvy článků vycházejících v periodikách zcela nekorespondují s jejich obsahem je známý fakt. Nadpis má zaujmout, ne vykecat o co jde. Ale to, že se donekonečna adoruje dlouhověkost a straší se úmrtností začíná být už vážně otravné.
 |
| http://waringis.com/ |
Nový způsob, jak tutéž stokrát ohřívanou polívčičku nacpat do konzumenta, provedla v posledním
vydání Respektu Štěpánka Matúšková (že by nové koště?). To co zpočátku vypadalo jako katolická infiltrace do liberálního periodika (jen pevný manželský svazek zaručuje dlouhý život, singles? tfujtajbl!) se postupně vprostřed textu transformovalo do feministického šovinizmu tvrzením, že starší muži nejsou schopní se o sebe postarat. (počítám, že autorka beztak myslela všechna maskulinní hovada, bez ohledu na věk) To vše podložené statistikou, jenž jak je známo se v řebříčku lží nachází na tom nejvrchnějším místě.
Na jednom místě se však autorka dotkla sociologického fenoménu, který by určitě stál za pečlivější analýzu, nežli opěvování anachronismu zvaného manželství. Věta:" Do budoucna je otázka, zda výhodu manželství nezruší mladší generace, v níž muži pomalu přestávají delegovat péči o sebe na ženy." Hmmm, tady se něco nového děje, co takhle do toho šťournout?
Avšak zpět k tématu! Je skutečným cílem člověka dlouhý život? Já měl vždy za to že člověk touží po štěstí. Představa stoletého geronta, v péči ošetřovatelek ústavu pro..., (no jak se dnes říká domovu důchodců?), mě děsí daleko víc než nějaká prkotina jakou je smrt.
Ačkoli rady obyčejně nedávám, (neb si jich stejně málokdo bere k srdci) tuto si neodpustím:
Žijte dobře, umřete včas! (bóže, takový epikurejský žvásty)
