"O tu bych si neopřel ani ukrajinu", odpověděl jsem na kamarádovu větu holou, právě když zvedaje významně obočí, pohazoval hlavou směrem k vyleštěné, círka čtyřicetileté šmetině, snad i mladší, ale přes vrstvou emailu v gesichtové partii to nebylo dost dobře poznat. Na otázku, zda-li nejsem impotent, jsem podotkl že ne, jelikož ještě stále pravidelně v půl páté ráno nemohu spát na břiše. Jenom ta pubertální nutnost za každé situace měnit demografickou křivku již jaksi pominula. Tento fakt nejspíš stojí za poznáním, že kdežto před pár lety byla zhruba polovina žen v okolí krásná (po půl litru Pálavy i 75 procent), nyní potkáte čistý půvab stejně pravděpodobně jako altruistu v parlamentu. Ale, zaplať pámbů, ještě nějaké jsou, myslím ty s vlastní barvou vlasů a tváří bez přidané hodnoty. Například při čtení letošního čtvrtého Reflexu jsem se na straně 42 po dlouhých letech opět (skoro) zamiloval.
