Recept s pointou

Kdysi jsem psal o lidech, jenž se dají charakterizovat jako vyhazovači a schraňovači se zjevnou sympatií k těm prvním. Dnešní ranní zaspání mě přinutilo přehodnotit takový postoj, který zavání zbrklostí.

Jak už jsem pravil, zaspal jsem a zároveň, v optimistické nerozvážnosti vlastniství nového přístroje z předcházejícího dne, slíbil dětem k snídani vafle. Aby děvčata stihla přijít pro dnešní vysvědčení včas, bylo třeba spěchat: "smíchejte mouku, cukr, prášek do pečiva se žloutky olejem a mlékem". Paráda, mám to všechno..."a nakonec přidáme ušlehané bílky". CO! Jaké sakra bílky! Ty jsem přeci vyhodil hned jak jsem oddělil žloutky!

Nu co, i tak jim to chutnalo.

Hodnota štěstí

Jda kolem Centrumu, vzpomněl jsem si na víc než dvacet let starou větu Václava Klause o tom, že peníze doslova leží na ulici. No možná, pane, pánbů zaplať, skoro už ex-prezidente. Ale slušný člověk přeci touží po něčem jiném, ne?

Mimochodem, pane Bože, nemohl si tentokrát zaplatit lepší mincí?