Jakmile slezou sněhy popadnu koště a vrhnu se na komunikaci druhé třídy pod svými okny. Jednak proto, že mi mé germánské kořeny velí uklidit a pak že nerad nabízím k nedělnímu obědu hovězí líčka ( nebo koňská, kdo to má poznat? ) jemně zaprášená silničním posypem. Touto činností pravidelně vzbuzuji v sousedstvu, jenž na rozdíl ode mne oplývá čistou rasou velebenou panem profesorem Klausem, rozporuplné reakce. Inu, nemají mě za to rádi, poněvadž pak musí sami vzít nářadí do teplých a jít něco dělat. A pak že se Čechům nedá vládnout.
