Bez dotyku.

Můj pohlavní život jde ruku v roce s vývojem bankovních služeb. Nebudu hovořit o mužské přitažlivosti a její závislosti na objemu finančních zásob, to se stačí podívat jak vypadá Bakala, že. Jde mi o to v jaké podobnosti se vyvíjejí platební karty a já. Tak třeba před dvaceti lety jsem používal kartu, která se "protahovala", (tam a zpět a hodně krát) což byl příměr k mému intimnímu životu dosti blízký. Následovala karta "zasunovací", méně vzrušující, ale pořád to bylo aspoň něco. Vloni na podzim mi přišla nová mastrkardka, s adjektivem "bezkontaktní". Tak to už fakt nestojí za nic. Je to rychlé, bez prožitku. Děsím se, jaký bude další, novější typ. Každopádně mi zůstanou alespoň ty platby.

Marketing KFC, aneb jak pochopit teroristu

Ve filmu Láska a smrt Woodyho Allena motivuje poddůstojník mužstvo ruské armády, jenž se má vydat na frontu proti Napoleonovi, slovy: Pobijí-li Francouzi více Rusů vyhrají oni, pobijeme-li více Francouzů, vyhrajeme my." Na to se táže mladý vojín Allen: "A co že to vyhrajeme?" Kaprál se nevěřícně zahledí na drzého tazatele a praví: "Co že? To chcete raději jíst to čerstvé jídlo s těžkými omáčkami a ke všemu přikusovat croissant?"

Jídlo je jedním ze základních určujících prvků etnika. Nedávno jsem četl, že v Číně by bylo daleko jednodušší vymýtit komunismus, než rýži.

Kýbl, tak se u nás říkalo vědru, tomu smaltovanému, ten něco vydržel. A do kýble se dávali zbytky pro prase. Když se podávalo jídlo, tak výhradně do porcelánového servisu, pokaždé na stole s ubrusem a příborem. Co se asi tak začne honit člověku hlavou, když jej nějaký Američan začne reklamními poutači přesvědčovat, aby žral z kýble.

Nejlepší sušička je prádelní šňůra

Čas má vrtošivou povahu a vše kolem se rapidně mění. Není tomu dávno, kdy jsem přišel do styku s dámskými kalhotkami výhradně tehdy, když jsem je z někoho sundaval. Nyní naopak výhradně tehdy, když je vyndám z pračky a pověsím. A máte-li doma samá děvčata a navíc čistotná, tak při jednom věšení lze snadno přijít třeba i tenisovému lokti.