Cestou do práce si pouštím Vltavu, protože je to jediné rádio, ze kterého na mě neječí koktavý hlasatel se sto padesáti kusovou slovní zásobou.
A když tak poslouchám, tropím pak nebezpečné činnosti, například posílám do soutěže KTZky*.
A někdy se také stane, že mi pak zavolá paní Čermáková s tím, kam mi má poslat tu výhru. Inu posledně jsem krom cédéčka vyhrál i kafe. Jenže, přátelé, abych si mohl uvařit espresso, potřeboval jsem k tomu za dvanáct stovek mlýnek. No ale ta vůně! Úplně jako tehdá, když jsem jako malý kluk v samoobsluze vyšťourával v erární mašiny poslední zbytky, protože běda kdybych domů přinesl pohublý pytlík.
* krátká textová zpráva, někdy také užívaná jako sms
