Hubertus
Světovou senzaci nedávno způsobil nález několika staroegyptských nádob z období jedenácté dynastie, pravděpodobně s vyobrazením faraóna Mentuhotepa II., nebo Antefa III., nebo Michaelle Obamové v karnevalové paruce. Největší senzaci ovšem způsobila lokalita nálezu. Pracovní skupina pod vedením Prof. Mgr.Miroslava Bárty Dr., ve složení Mgr. Dulíková, Ing. Brůna a PhDr Mlynářová PhD odkryla tento poklad naproti očenávanému Abúsíru v Egyptě, v Dolních Břežanech na zpustlé zahradě za místní hasičskou zbrojnicí. Hotové pozdvyžení však vyvolaly tři nalezené svitky papiru v jedné z nádob. Na dvou z nich byl komix s Woody Allenem a spoře oděnými děvčaty a poslední sloužil jako potvrzení z čistírny oděvů na 5. Avenue na jméno jakého si Davida Cooperfielda. Právě po stopě posledního svitku se vydal ředitel ústavu prof. PhDr. Ladislav Bareš CSc.
Po příletu na Kennedyho letiště došlo k významnému časovému zdržení při odpovídání na otázky imigračních úředníků typu: jak často se sprchujete? nebo: bijete svoji ženu bičem, nebo holí?, anebo nevíte čirou náhodou, kde se skrývá Usáma bin Ladin? Není jasné jestli díky špatné výslovnosti Mexičana za přepážkou, nebo chabé znalosti profesorovy angličtiny nastalo zpoždění, ale než se profesor Bareš oklikou přes Guantanámo dostal do čistírny, bylo již zavřeno. Jelikož rozpočet ústavu je omezený, nezbylo mu než strávit noc před obchodem střídavě stoje na jedné a pak druhé noze, čímž rafinovaně klamal kolemjdoucí venčící se psy. Následující den pan profesor předložil lístek se jménem Davida Copperfielda a představil se jako Donald København, obsluha nehla brvou a pan profesor obdržel za svitek obnošený kabát, ovšem pečlivě vyčištěný. Majitel čistírny vydražil vzápětí svitek v aukční síni Sotheby za dva miliony čtyřista padesát dva tisíc dolarů před zdaněním a následně skoupil čistírny šatstva na Manhattanu a v celém New Jersey. Profesor Bareš přešel přes ulici pod stromy tam se jal úlovek prostudovat. V jedné kapse nalezl kamennou destičku s klínovým písmem. A tu ho zamrzelo, že nevěnoval přednáškám Bedřicha Hrozného větší pozornosti a než vykoktal co tam stojí psáno, byl večer a letadlo do Evropy bylo již nad Halifaxem.
Oblékni si mě. “No to mě mohlo taky napadnout” prohlásil Bareš, když konečně vyluštil dávné znaky a přehodil si kabát přes sebe. V tu chvíli zmizelo veškeré oblečení, které měl profesor pod pláštěm. Nyní mu z něj vyčuhovali jen dvě ochlupené, křivé nohy s platfusem, jaké mívají intelektuálové. Nejprve jej zachvátila panika a rozběhl se zpět do čistírny, která byla ovšem již opět uzavřená. Před smrtí pod koly aut jej zachránila policistka, která jej zahnala zpět, jelikož vyhláška města New York dovolovala takovým individuím pohyb pouze po Central Parku. Zoufalý profesor strávil kradením zrní pro holuby několik týdnů, když si všiml, že podobných mu individuí kolem něj přibývá. Spatřil pak skupinku pánů ve středním až pozdním věku, jak se v identických kabátech, z nichž trčely holé nohy, dívají směrem k čistírně. Když se před dveřmi objevil člověk s pláštěm v ruce začali přes ulici horlivě rozhazovat rukama, aby naznačili nebezpečnost situace. Tento pohyb ovšem poodhalil zbytek nahých těl a dotyčný si toto představení vysvětlil vždy po svém.
Neuběhl ani měsíc a v parku se uskutečnila konference nejvyšších špiček archeologických věd. Jednotlivé přednášející jen občas vyrušil někdo z posluchačů, když vyskočil před náhodného kolemjdoucího a s hlasitým “hu” rozpažil. Jako překvapivý výsledek symposia se jeví konsenzus na poloze bájné Atlantidy, kdy se většina vědců shodla, že se nacházela někde mezi Suezem, Azorami a Severním ledovým Oceánem, proti byl pouze profesor Aadolf Huntismaki z Helsinek, který nadále tvrdí, že Artritida je v kyčli, nebo v koleni.
