kapitola čtvrtá - Illuzionisté - část třetí - Reinkarnace

Vidět něco není totéž jako to zažít. Například být vložen do kouzelnického boxu na pódiu a pak se náhle objevit ve vaně s Claudií Schiffer. Ano, prosím, ti kdož nezažili musí si ledacos myslet, ale povím vám, že to jak ječela zkazilo mi zážitek z pohledu na to jak vypadala. Nicméně ještě jednou bych to chtěl zažít, třeba s Renee French, nebo s Umou Thurman.

Státi se po své smrti někým jiným je zcela běžné, dnes potkáte spousty slavných lidí z minulosti, jako například Napoleona Bonaparte, Amadea Mozarta, nebo Tutanchamona, především v parku, kde obchází personál v bílých pláštích.  Proměnit se ovšem v něco podobného, o čem se ve svých pamětech zmiňuje Etan Chomski zas tak obvyklé není.
Etan Chomski býval krejčí a v dobách kdy konfekce ještě nebyla tak rozšířená vydělával děsné prachy, ale nepočítal s tím, že se dožije pozdního věku, tak si nespořil na důchod. Jaké překvapení nastalo, když skutečně nějaký důchod dostal, zjevně chybou na úřadě sociálního zabezpečení. Takto obdarován rozhodl se zbytek nudného života proložit studiem a přihlásil se na kurs spirituální dimenze pozdního věku na Columbijské Univerzitě třetího věku. Tam se v kurzech jógy seznámil s člověkem, který vypadal jako eskymák, ale nechal se oslovovat Maharaši Rám Mutrapradéš. Chomski jako jediný s kurzu prošel zkouškami, protože ostatní se neudrželi ve vzduchu déle než půl hodiny a ti jenž vystoupali více než půl metru si obvykle přivodili frakturu, na kterou vzápětí pod vlivem přitěžovacích okoloností, jako zápal plic, nebo samurajský meč v břiše zemřeli. Skoro to vypadalo, že kurzem projde i Klára Wiessová, která díky z tréninku z dětství, kdy na protest, že nedostane ještě jednu zmrzlinu, zadržovala dech aby rodiče v hrůze slíbili cokoli. Weissová vydržela nedýchat celý semestr, ale byla přistižena jinou spolužačkou jak popíjí sodovku s bublinkami, tak byla vyhozena pro podvod. Taktéž s Maxem Lévym, který dokázal k úžasu ostatních studentů zastavit svůj srdeční tep, nebyl mistr spokojen a tvrdil, že infarkt není jóga.

Chomski v Paříži

Když Mutrapradéšovi zrušili kurz pro signifikantní odpad studentstva, bral Chomski soukromé kurzy pod Brooklinským mostem. Zde se naučil převtělit se do prostoru, který obklopuje prostor kolem vás. Když to Chomski ovládal dokonale, proměnil se v Le Grand Arc v Paříži a nechal sebou procházet turisty. Tam se po letech opět setkal se svým přítelem Kaiserem, který byl se ženou na dovolené v Evropě, jenž vyhráli v tombole na plese pořádaném neúspěšným kandidátem na prezidenta Spojených Států, jehož v tu dobu už nikdo neznal.
 “Hansi, podívej na tu škatuli, co tomu říkáš? Není to Le Corbusier?”
“Ale Winifred, tohle je přeci Otto von Spreckelsen, ale abych pravdu řekl, mě to připomíná Chomskeho, víš, toho co se vyučil na krejčího.”
Chomski překvapen jak snadno by mohl být odhalen uchyloval se nadále do méně okázalých prostor, jako bylo například U-bahn v Berlíně. Tam zůstal několik let, kde nahlížel do knihy jedné slečně, která pravidelně jezdila mezi Kurfürstendammem a Görlitzer Bahnhof. Až tam teprve přečetl celého Kafku v originále. Ne, že by se mu tato literární forma zamlouvala, především mu přišlo naprosto bláznivé, jak se může nějaký člověk přes noc proměnit v odporného brouka, ale nahlížení přes hladká mladá ramena mu skýtalo potěšení ve stáří.
Nechal toho až když na sociálce objevili chybu v účetnictví a důchod přestal chodit. Po té se nechal vtělesnit do staré kanalizační šachty, kterou posléze v rámci revitalizace průmyslové zóny kdesi v bádensku-württembersku zahrabala stavební firma Skanska.