kapitola osmá - Anderssen, bratři Grimové a ti další

Slavný psychonanalitik Kurt von Hindenburg seděl zabořen ve starém ušáku z blešího trhu a četl včerejší Bravo Girls. Právě ve chvíli, kdy si přejížděl vředovitým jazykem po herpesu na rtu se rozlétly dveře a do místnosti vrazila černovlasá čtyřicátnice s vyleštěným faceliftem a v kozačkách, které se jí zařezávaly několik palců pod tanga. Archetypální šmetina, abychom si zkrátili popis.
Á, zlá královna, co vás k nám přivádí. Štětka se jen rozhlédla po místnosti a špulila botoxové pysky. Na stěně viselo několik jehněčích kýt , tucet hus, a dva, tři druhy sefardských klobás.
Nejspíš nějaké psychické potíže, není liž pravda? Pravil předražený šejdíř s falešným diplomem z Yale.
Chá. chá, chá.  Vyšel teatrální chechot z útrob pod silikonem. Hindenburg zesinal a pobledl, neb takový smích vydávala královna pokaždé, když padala gilotina.
Ó nikoli můj drahý, máte snad pochyby, že  já, nejkrásnější na tomto širém světě mám zapotřebí vašich služeb? Šlápla jedním jehlovitým kramflekem do míst, kde měl doktor kardiostimulátor tak, aby bylo jasně vidět, že je lepší, než Sharon Stone v Mlčení jehňátek.
Přineste to, debilové! Vešli dva mládenci v kožených trenýrkách a síťovaných tílkách a položili na freudovské kanape zrcadlo.
Teď padejte šmejdi, oba se otočili, vzájemně si strčili ruce do poklopců a nespouštěje ze sebe blankytně modré oči zmizeli v útrobách řeznictví.
Tady je problém, postavila se k zrcadlu bokem, aby se jasně odrážela její silueta, zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? V zrcedle se objevil jakýsi znuděný obličej, které vídáváme před obrazovkami v kterých běží reality show. Ty, královno, ze všech na světě, jen ty si nejkrásnější. Obličej se jemně zavrtěl ze strany na stranu a odvrátil oči v sloup.
No, co tomu říkáte? Hindenburg chtěl podoktnout, že odnaučit jej lhát nebude problém, pokud by zlá královna ráčila odložit z rukou to tesařské kladivo, ale pak si vzpomněl na děsivý smích a padající list francouzského popravčího stroje.
Nu, dobrá, a kde je problém? Říká snad něco co nechcete slyšet?
Nejde o to co, ale jak to říká? Chová se jako puberťák, jednou jsem si všimla, že za mými zády vyplazuje jazyk!
Jak jste to viděla? Za zády.
Zapomněla jsem vypnout kameru, na kterou si natáčím domácí porno. Podívejte, nechám vám ho tady nějakou dobu, něco mi s ním udělejte, já si zatím skočím naproti na liposukci,... pa, cukrouši. Zavrtěla půlkama a v místnosti zbyla jen vůně “Un Jardin Sur Le Nil.”
Doktor se posadil na židli vedle kanape v levačce blok v druhé Parkera se zlatým hrotem. Nu, povězte zrcadlo, co vás trápí?
Víte doktore, …...............................dlouhá nekonečná chvíle ticha,
Opět ten problém s tou lolitkou?
Ale ne, Sněhurka má teď takové to období hrbolatosti, beďáry, piercing, dredy a tak. Stará je v poho.
Ale.........................
…......................pracoval jste někdy ve stánku s hotdogy?
Ne, rodiče mi to nedovolili, ale od mala jsem po tom toužil.
Nechte toho doktore, víte to není žádná procházka rajskou zahradou, celý den jste na nohou a posloucháte jen: “párek v rohlíku, párek v rohlíku, když přijde studentka s hochem tak dva párky v rohlíku, jenže doktore, i takový prodavač hotdogů je na tom furt lépe než já, považte on se ještě může zeptat: kečup nebo hořčici? a když je mu to málo, tak si příští den přiveze vice pumpiček a říká hladkou, krémžskou, nebo dižónskou, no a ten kečup sladký nebo pálivý. Teda ne, že by to mělo nějaký gastronomický přínos, ten kdo je ochoten sežrat párek v rohlíku sežere cokoli, i kdyby ste mu tam nacpal nutelu.
Hindenburg zvedl oči od bloku a v duchu se zamyslel: Podívejme? Tak oni to pojídají? To by mě věru nikdy nenapadlo, podívej jak je ten svět různorodý, hm.
Ale já doktore, já říkám jen jednu blbou idiotskou větu a navíc lžu! Je to odporná stará rachejtle, s celuitickou prdelí, co má v sobě více křemíku než vody. Nikdy se mě nezeptá, jaká je situace na peněžních trzích, nebo jak dopadne Atlanta proti Philadelphii, nebo co dávají v Metropolitní. Jsem jasnovidecké zrcadlo, jenomže ona furt jenom, kdo že je na světě blá, blá, blá, ty královno, jsi, blá blá blá? Taková píčovina, chápete to? A když to chce pořád slyšet, proč si nepořídí magneťák, nebo nějakou blbou aplikaci do iPadu? A chrápe! Pod nosem jí začíná rašit knír, sama si to oholit neumí, tak máme vysokou popravitelnost lazebníků. Už to skoro nikdo nechce dělat, když stříháte bez licence, tak si nevyděláte ani na slanou vodu a když získáte licenci, mají z hradu právo se kdykoli nechat oholit zdarma. Teda bez kolínské, to je dodatek k ústavě, I na intimních místech, tomu říkají mandatorium. Řekněte, doktore, co je tohle za zastupitelskou demokracii? Prdlajs, tyhle feudální přežitky, ale jim je to fuk, když se zmíníte o francouzské revoluci, dělají posměšné grimasy a ťukají si porcelánem do uší. A přitom by mi stačilo tak málo, třeba: zrcadlo zrcadlo, který kůň vyhraje příští národní, nebo, kde jsou všechny ty prachy co zmizely v Athénách? A já rád po pravdě odpovím. Jsem snad skoupý na slovo? No řekněte doktore, jsem? Hindenburg jen jemně zakroutil hlavou a zvedl oči v sloup. No vidíte, nebo třeba čísla zítřejšího tahu loterie, že! No je ani nenapadne, přitom je to tak lehké. 8, 12, 24, 29, 35, 42. Prásk a máte osmdesát mega v kapse.
Doktor Hindenburg zaklapl poznámky, zvedl se z židle, ale zrcadlo nic nepoznalo.
Nebo počasí, třeba, zeptá se mě, kurva štelung, někdo jak bude zítra? To raději věří meteorologům, proboha, meteorologům, kteří sami tvrdí, že nic neví tři hodiny dopředu...
Poslyšte, zeptal se Hindenburg starší paní v trafice, přes ulici zatím bylo vidět, jak se do jeho bývalého zaměstnání dobývá nějaká osoba na vysokých podpatcích, rád bych si vsadil tady ta čísla, jak se to dělá?
Ukažte milostpane, hmmm, já vám to tam nacvakám, a co že vy lotynku, vždycky jenom Timesy, nebo takovej ten časopis, co? hehe, a teď tohle, loterie se nesluší na tak váženého pána...
Víte, to je takový experiment.
No jo exkrement jo, a ještě čtyřicet dva, tak tady to máte, hodně štěstí, pane dochtor, a Hustler si dnes nevemete?
Círka po roce požádal doktor Hindenburg řidiče svého Aston Martinu aby zastavil před malým okénkem pod lešením ze kterého na laně visel kýbl s maltou. Že by přece jen zkusil, jak to chutná? Vystoupil a kůže z krokodýla se dotkla zamaštěného asfaltu.
“Jeden párek v rohlíku, prosím”
“A budete si přát s kečupem nebo s hořčicí?”
“S hořčicí, prosím”
“Mám tu plnotučnou, dijónskou, krémžskou, i hrubou”
Doktor strčil hlavu dovnitřil, ale uviděl jen sebe v několika mnoho exemplářích na důkaz toho, že život má tváří mnoho a tesařské kladivo je lépe držet od skla dále.