Jeff Bauckmann měl hlavu vraženou mezi ramena. Ne proto, že by chmuřil, ale že mu na hlavu spadl balkon s vdovou po svém příteli z mládí. Vlastně to ani nebyl přítel. Bauckmann moc přátel neměl, byl to vcelku slušný člověk, ačkoli se vyjadřoval neuctivě k ústřicím na klobouku královny matky. Vlastnil několik fabrik na výrobu umělých prsních bradavek, supermoderní tryskáč s finskou saunou, půlku státu Iowa a čtyřku vlevo nahoře cara Ivana Hrozného, tou se ovšem nechlubil, neb nebyla řádně proclena a měla dva kazy. Na finančním to tušili a pokaždé když kontrola z berňáku marně procházela Bauckmannovy účetní knihy, ostentativně brumlala: “však mi tomu přijdeme na zoubek”
Hlavou mezi rameny pokukoval přes okno luxusní restaurace La Bernardin na chodník, kde z nějakého neznámého důvodu stál starý Citröen CV2, AKA kachna. Jakýsi výstřední člověk v květovaném saku a břidlicí na hlavě bouchl dveřmi spolujezdce a pod blatníkem se vysypala hromádka rzi. Lanýže na talíři před Bauckmannem co vteřinu ztrácely zhruba dvacet dolarů z čerstvosti a kdyby jej manželka nevytrhla ze zadumání, možná by se dostaly pod pomyslných tisíc babek za porci.
Jeffe, na co myslíš? Clare pohlédla oknem na ulici. Ale, drahoušku, ty si přece nemůžeš dovolit něco takového. Koupím ti nový Aston Martin, co ty na to?
Víš dobře, že mám na to alergii, pokaždé když vlezu do auta nad milion dolarů, začne mě svědit apendix.
Ale drahý, apendix ti vyřízli, už jako batoleti, to svědění máš z toho, jak si falzetem pobrukuješ předehru z Wagnerova Lohengrína.
Ano, o slepé střevo jsem přišel omylem při obřízce, když teta Hilda vyrazila žehličkou jističe a než někdo našel zápalky a svíčku bylo už po všem. Proto dodnes nemůžu do synagogy, rodiče mi nikdy neodpustili, že nejsem žid.
Máš pravdu Clee, do Aston Martinu by spíš hodil nějaký Britton, nebo alespoň Purcell. Jenže já nechci nový Aston Martin. Když už Aston Martin tak starý, starý tak, že bude z doby, kdy ještě žádný Aston Martin nebyl vyroben.
Drahý, nejseš ty trochu pošetilej? Dodala s úsměvem Clare. Bauckmann chtěl něco dodat, ale kousek ze schránky mořského živočicha mu nešťastně uvízl v krku. Clare se znuděně rozhlédla po číšníkovi a celkem znechuceně, asi tak jako když reklamujete smradlavou rybu pravila: nemohl by prosím vás někdo zavolat doktora?
Ich bin der doktor! Od sousedního stolu vstal Kurt von Hindenburg, jenž sice svou praxi psychoanalytika přestal vykonávat, ale cítil povinnost pomoci bližnímu. Hbitě přisunul svou židli k chroptící hlavě Jeffa Bauckmanna a jal se do notesu zapisovat nesouvislá slova. Přitom udiveně kroutil hlavou a škrtal. Po té co Bauckman přestal vydávat zvuky, zaklapl notes, obrátil se významně k okounivcům a pravil. Pacient se zdá, právě skonal.
Ále, pravila s optimistickým překvapením Clare, a mohl byste mi to potvrdit?
Mohl, ale nechce se mi. Je to volné? Zeptal se ukazovaje prstem na nedojedený talíř ústřic, ale aniž by počkal na odpověď, vysrkl tři zbývající lastury za zvuků, který vydává hadice na dně vyčerpaného septiku.
