Keep up with the Joneses

Já rozhodně nejsem zastánce filozofie Marxe a Engelse, ale naprosto chápu pohnutky, které vedou tupý lid, by znárodnil kapitalistům co si nahamounili. Ne, že bych záviděl (ačkoli, stále si jachtu jen půjčovat je taky docela průda), ale věčně poslouchat: "Tátí, já chci táký kóně jako má Éliška" dokáže přivést jednoho do Černovic i v době, když se zrovna nepořádá festival Mezi ploty. "Tátí, plosím, bude nám dělat hovínka do rajčat, aby dobže lostla, plosím". No, nakonec když nechcete klisnu na Steeplechase, tak bych za své důchodové spoření pořídil zhruba patnáct kousků a jelikož se důchodu těžko dožiji, budu muset zase udělat dětem radost. Proč nechtěj třeba křečka? Chápete to?

Komentátor

Nomen omen, řekl by latiník na komentáře Pavla Ryjáčka z Vltavy, když si rýpne do přeřeknutí svých kolegů. Ale aby poskytl ucelenou informaci co se právě hraje, tó né! A pak se divte, když tlačítka FF a NEXT na CD přehrávačích v Mahenově knihovně jsou ohmatáním nečitelná. To se jeden nacvaká, než zjistí co je vlastně ta "ukázka ze Stravinského baletní suity".

Kruh se uzavírá

Svět je obrovský a o náhody v něm není nouze. Tak třeba jako tahle: Před sto lety napsal Tomas Mann Smrt v Benátkách, jejíž hlavní hrdina se jmenuje Aschenbach. Jeho předobrazem byl údajně Gustav Mahler. Potud zatím nic zvláštního. Ale když se podíváte, kdo diriguje dnešní koncert Gustava Mahlera, tedy Symfonii tisíců na Pražském Jaru, tak vezte, že je to podobnost čistě náhodná. I když Eschenbach a Aschenbach se vyslovují vlastně stejně.

Konečná

Činnost, kterou jsem živen, mě zavádí na různé střechy, ze kterých je krásný výhled a skýtají také možnost srazit si vaz. Ta, kterou jsem navštívil v pátek třináctého, chrání před deštěm zdejší prosekturu. Těžko v tomto státě pohledat veselejší lékařský personál. Leda tak na jiné prosektuře. Pohoda, která ze zdejších zaměstnanců čiší, zcela odporuje všeobecnému povědomí o medicínském sektoru. Předpokládám, že nikdo z domu na rohu Tvrdého a Všetičkovy ulice neparticipoval v kampani "děkujeme, odcházíme". Proč také, že? Zde nakonec skončí všichni, krom těch, jenž se utopí v oceánu. Jen předem není jasné, za kterými dveřmi.