Tak jako zhrzená ex-manželka nikdy svému bývalému neodpustí, stejně tak je to ve vztahu mezi Čechy a Slováky. Kdo nežil na Slovensku nějakou tu dobu nepochopí, proč musí být na výrobcích dvojjazyčné názvy, ačkoli slova jsou si podobná. Připomělo mi to cestu do Liptákova, když si skupina vědeckých pracovníků označená písmenem "B" stěžuje, proč zrovna oni jsou "béčko". Nádech absurdity dostávají případy, kdy názvy jsou naprosto totožné, ale musí být uvedeny dvakrát, aby Matice Slovenská nežalovala výrobce v Čechách. Jen mi nějak chybí rozlišení, který z těch nápisů je vlastně český a který slovenský. Kdekomu to může být ukradené, ale my, jenž trpíme stejným neduhem jako doktor Munory z Poláčkova románu a musíme nutně přečíst všechna písmena ve svém okolí se cítíme podvedeni, jelikož dostaneme dvakrát totéž.
