Co nás pojí

Karras a granfalón jsou si podobné ač zcela rozdílné pojmy. Kdo nečetl Kolíbku, jistě teď tápe. A ačkoli je téměř nemožné nalézt vampetr, přeci jsem snad na jeden natrefil. Specifický humor. Ten kolem kterého se točím já je onen, jímž si jedinec utahuje sám ze sebe. Dnes jsem poslouchal Vltavu a v pauze na reklamu zazněla upoutávka na nadační fond Světluška: "Moji kamarádi na Štědrý den nic nejedí, to prý proto, aby uviděli zlaté prase. To já si klidně něco dám, protože bych jej beztak neviděl. Myslím, že v tomhle mám výhodu".
Nevím, kdo ten spot vymyslel, ale to je přesně to co osloví každého z našeho karrasu.
Ještě přidám jeden z letošního léta z obecní hospody u Emila, jež je vedena vyhlášeným sposťákem a slavnou brněnskou buznou v jedné osobě Vlastíkem Kozlíčkem. Paní ve středních letech se dívá do jídelního lístku a praží na ní červencové slunce, přichází vrchní Vlastík a paní se naň obrátí: pane šéf, neměl byste tam něco malého?
Malého?, praví Vlastík, no leda tak šulína, madam. 

Zahajovači, likvidátoři a ti další

Znáte Václava Havla? Já nemyslím toho prezidenta, já myslím toho co psal divadelní hry. Že je to jeden a tentýž? Vem to čert. 

A znáte "Zahradní slavnost"? Tu já přímo miluji. Nejraději přímo z textu, protože ty na divadle co jsem viděl stály za starou belu. Abych se přiznal, na divadle jsem viděl jen tu na Provázku od Petera Scherhafera. No a ta stála za prd.

Absurdita Havlovi vlastní mi učarovala nejspíš proto, že v prostředí Huga Pludka jsme vlastně vyrůstal. Ale to, že se i dnes v běžném životě potkám s profesí zahajovače mi skoro vyrazilo dech. Otázkou zůstává, zda-li i hollywoodská hvězda Christopher Lambert jednou skončí mezi klempíři. No a pak že Havel není aktuální.

Logistika

Nedávno tomu, co mi napsal jeden čtenář (je to povznášející pocit míti vlastního čtenáře), že náklady na dopravu jednoho vejce jsou círka tak 10 haléřů na kus, takže vajíčka z Pohořelic mohou být někdy dražší než ty z Antverp.
Tak mi prosím někdo vysvětlete, proč za dopravu sluchátek na Alze, které jsou desetkrát lehčí než jedno vajíčko, zaplatím 91 Kč a to při platbě předem?! Jednoduchým přepočtem ceny na váhu mi to vychází, že za dopravu z běžného e-shopu zaplatím více než 9 tisíc krát více, než-li jsou náklady na přepravu.

Před nedávnem mi říkal kolega, jenž má část famílie v Bruselu na nějakém evropsky důležitém postu, jednu historku. Když "belžíci" onehdy jeli pozdravit rodnou zemi, zakoupili v tamní vyhlášené čokoládovně luxusní pralinky, by český jazyk ochutnal, co je to vlastně čokoláda. Dotyčný neznal ovšem, že obdarovaná příbuzná pracuje v Olomouci čokoládovně, jež tyto pralinky z belgického materiálu vyrábí a posílá pak do celého světa, tedy i do té bruselské prodejny. Pralinky se tedy projely tam i zpět. Té nafty, hrůza!!! A to nejsem žádnej greenpeace! To pak chápu, že i v jedenáct hodin večer chytím u Erfurtu na dálnici zápcu. Myslím tu dopravní, sakra!

Kolikátka

Těžko říci, zda-li si jazykovými novotvary (jako třeba "prozvonit", což znamená zavolat někomu na mobilní telefon a vzápětí to zavěsit - čili típnout) mateřský jazyk zušlechťujeme, nebo ničíme. To, že slovní paskvily používáme aniž by nám to přišlo divné mě nezaráží. Že je automaticky převezmou naši potomci, mě ovšem mělo napadnout dříve. Nezbývá mi než napsat do Ústavu pro jazyk český, by laskavě zařadili do slovníku výraz mé mladší dcerky "kolikátka", jenž nyní nahrazuje ustálené sousloví "konfekční velikost".
Fuctě, kočička a písek.

Paranoia

Čím to je, že pokaždé když v regálu českého obchoďáku zahlédnu něco exotického, zpozorním! Zrovna v pátek byly k mání čerstvé fíky z Chile. Bratru za 25 korun kus. Inu, drahota, leč ta cena za spálený kerosin tomu odpovídá. Taky jsem to tam nechal ležet, považte, ta uhlíková stopa! A v dalším regálu vejce z země větrných mlýnů, círka za dvě osmdesát skořápka i s vnitřkem. Proč proboha někdo vozí vajíčka přes půl Evropy, aby je prodal za dvakrát nižší cenu než doma? No dává vám to logiku? Jediné co mě napadlá, že jim tamní hygiena našla nějaký eklhaft v drůbežárně a nechala celý náklad zlikvidovat. No a nejlacinější likvidace je to prodat do českého supermarketu, no ne?

Vnitřní hodiny

Jako dítko školou povinné jsem pravidelně vstával patnáct minut před sedmou a ve dnech s delším slunečním svitem ve čtvrt. To když jste pustili tranzistorák začala hrát znělka ranní rozcvičky. Biologický chronometr se časem porouchal pod vlivem soldatesky, ale dezertérovi se po čase vrátil. Dnes když vstávám je pokaždé na hodinách 5:48.

Blaník - když bude nejhůř

Ano, přiznám se bez mučení. Pravidelně čtu zeleného Raula, protože je aktuální a celkem často i vtipný. Pokud ovšem dokážete ten humor překousnout. Včera jsem zachytil podobný počin, ovšem v hrané podobě. Řekněte, není ten Marek nechutně a odporně rozkošný?

Mezigenerační rozdíl

Člověk se snaží předat informaci těm mladším tak, aby jej pochopili, jenže oni touží po tom, aby někdo chápal je.

Vypadá jako husa, kejhá jako husa...stejně to husa nebude!

Podobně jako Andrej Pejić mě nedávno překvapila Vltava. Tedy rozhlas, ne povodí. Poté co dohrál barokní Farinelli se sólistkou v mezzosopránu (altu?, já to nikdy nepoznám) redaktor rubriky pravil, že nám zpíval David Hansen. Inu kontra-tenor je slyšet relativně často na třetím kanále Českého rozhlasu, ale s takovou barvou? No posuďte sami.

Spam

Taky nesnášíte nevyžádanou poštu? Ostatně, kdo ano? Dnes jsem odvezl do kontejneru veškerý papírový odpad a následně se jal loupat brambory ve slupce vařené, neb jsem zamýšlel k nedělnímu obědu bramborové knedle. Leč ouhla. Žádné staré noviny co by se do nich dal bio-odpad zabalit. Nepropadl jsem však panice, spam je všude. Otevřu schránku a ... ano byly tam. Billa a Lídl.
Mimochodem, víte jak vznikl pojem "spam"? Takto:

E=mc2

Potkal jsem vám jedno pěkné děvče na Zámečnické a pozval jsem jej na kafe. Abych oslovoval cizí krásky na ulici, to zas takový Don Juan nejsem, trochu už jsme se znali. A pak jsem zapřemýšlel, jak je to s ideálním věkem mužů a žen.
Zatímco na základní jsem koukal na hrudník slečnám vedle v lavici, na střední už to byly ty o dva, tři roky mladší. Po čtyřiceti mi věkový rozdíl dvanáct, třináct let nepřijde divný. Stále se to oddaluje.
Trochu to připomíná Einsteinovu křivku nedosažitelnosti rychlosti světla. Čím je těleso hmotnější, tím více energie potřebuje k dosažení mezní rychlosti. Čím je žena starší, tím více energie potřebuje k dosažení mužovi pozornosti.

Dělníci umění - na běžícím pásu

Ne každý může být jako Šporcl, nebo Tono Stano. Ti co to dotáhnou jen na vyučování na ZUŠce mají také svůj společenský význam i když ty výdělky nejsou kdoví co. Kdysi si můj kamarád zaplatil na tu dobu nevídanou věc a to školu. Byla to škola fotografování. Jednou mi řekl poučku: "Nikdy nefoť děti". Ale když už jste jednou řemeslník, musíte jak na běžícím pásu chrlit v podstatě jedno a totéž. Pak nemají všechny ty holčičky vypadat jak nebožka Anička Janatková.

Co je tohle za svět?

Číst si časopis při snídani bývá někdy činnost nebezpečná, podobně jako podvodní fotografování žraloků. To nebezpečí smrti zadušením způsobila fotografie v posledním Respektu. Nebylo by na ní nic zvláštního, jenom modelka na molu, která vypadá jako každá jiná. Znáte ten kreslený vtip od Jiránka? Na něm postarší přitloustlý pán na společenské recepci se ptá jiného: "Neviděl jste tu někde mojí ženu? Taková vysoká, hubená, protivnej ksicht, prostě typická modelka"
To co mi však posunulo kukuřičné lupínky do dýchacího ústrojí byl nápis pod ní. "Andrej Pejić"
Tohle je chlap? Ehm...tedy...muž? Co je to proboha za svět, ve kterém je muž krásnější než většina žen?
Co, prosím? Že teď hovořím jako pupuš? Ale, bóžíčku, děte, vy, ..hi hi...

Jemná chemie partnerské psychologie

Rejpnout si před kamarády do manželky nebo manžela je něco jako Plzákova poradna zadarmo. Považte, udělat totéž mezi čtyřma očima hrozí hádkou a několika dny domácího ticha. A jelikož jsme národ kulturní tak to přejdeme úsměvem a ještě máme téma k debatě.
Nicméně pozoruji, že už mi taková terapie ani nestojí za to.

Kvalita na všech frontách

Americká Akademie filmového umění a věd vyřadila z nominací na cenu film Agnieszky Hollandové "Hořící keř". Takže se tam kontumačně dostal Jirka Menzel se svou odfláknutou ódou na prasáky. Nominovat na Oskara film, který sepsuli úplně všichni kritici mi připadá stejně absurdní, jako kdyby si Češi zvolili za morální autoritu Miloše Zemana. ...proboha, vždy to tak je!
No tak to už může ve štatlu dělat primátora třeba i fotbalista.

Cena práce

Čas od času se mi poštěstí dostat nějaké to vajíčko, nebo kus masa přímo z farmy. Ne že bych byl zrovna ekozávislák, ale pocit, že neživím překupníka mě činní spokojeným. Ano, vím, neslučuje se to se zásadami západní kapitalistické společnosti, ale já byl vždycky anarchista.
Tak jsem asi před čtvrt hodinou uhradil svůj dluh kamarádu, jenž mi vejce vozí. Zaplatil jsem u Emila za dvě piva a dluh byl vyrovnán. Kolik asi času ty slépky proseděly než vytlačily dvacet vajec? Ta piva padla za hodinku. Ještě že slepice nemají odbory.

V příští válce zvítězí jen dezertéři

To je výňatek z knížky Palimpsest od L.Martínka, kterou se snažím vstřebat, neb jen přečíst ji nestačí.
Pokaždé od dob opozičního paktu se před každými volbami děsím, jak moji spoluobčané v touze si nacpat pupky sežerou koně a půjdou pěšky. A tak vždy vybírám, kam bych v případě nouze nejvyšší se svými dítky uchýlil. Dnes už je svět tak malý, že není vůbec kam utéct.

V padesátém roce přijde pan Kohn na vystěhovalecký úřad v Praze a u přepážky ho vítá paní Kvasničková.
"Tak co, pane Kohn? Už jste se rozmyslel kam se vystěhujete?"
"Nu," paví starý žid "eště pořádně nevím, ... poslouchají, Kvasničková, podají mi ten globus co mají tamhle na to škafu."
Starý žid točí koulí a po nějaké době vezme glóbus a vrátí ho ouřednici
"Poslouchají, Kvasničková, dejte mi jinej"

Teletrubky

Fakt, že pouze jeden z deseti Čechů se dokáže dorozumět anglicky mě vcelku překvapil. Tak špatnou bilanci na góly snad nemá ani fotbalová reprezentace. Snahu studentů prosadit méně dabingu do televizí, o které se zmiňuje dnešní Respekt, hatí lenost většiny, jež už ani neumí číst a titulky by jí zatěžovaly. Tomuto národu jednoduše k rozhodování stačí obrázky. To dosvědčuje i předvolební kampaň. Stačí fotka na billboardu a už máte nějaké preference. Program? No, aby zaujal, tak leda v komiksové formě.

Otvírat si hubu

"Tatí, to je ale divnej pes, co je to za druh?"
"Neříká se druh, ale rasa. A tohle není pes, ale Brežněv."
"Aha, a co je to Brežněv?"
Zeptat se takto já v jejím věku, tak jsou moji rodiče zaručeně bez práce.

Never More Never More

Rubriku časopisu Reflex tento týden vyhrála Kačka Kadleců, jenž láteří nad skutečností, že se její potomek díky technologické neschopnosti České televize odvrátil od televizní obrazovky.
No jejda! Co by jiný za to dal, aby se zbavil závislosti. Například očumovaní ženských tvarů.

Taková zvláštní tolerance - Nechte mě se pelešit bez vás!

Ačkoli jsem chtěl na článek Silvie Lauder o neexistenci homosexuálů na české politické sféře reagovat okamžitě, učinil jsem tak až po přečtení reakce od čtenáře Jakuba Juránka. Údajná skrytá intolerance většinové společnosti nedovoluje nepřiznaným homosexuálům přijít s takzvaným "comming out" Bóže, to nemůžete použít třeba "kápnou božskou", nebo "přiznat barvu". Vyjadřovací impotence je lokálnímu žurnalivstvu vlastnější než logický úsudek. Chápe dnes ještě někdo z nich pojem intimita? Proč proboha musí každý veřejně prohlašovat s kým, kde, jak a proč souloží? Za celou tou snahou donutit každého aby vykřikoval do světa kde má zrovna své přirození je latentní exhibicionismus neheterosexuálů a jejich sociální nejistota v řídkém davu.
Prosím celou queer komunitu a jejich sympatizanty, aby konečně přestali strkat svoje rypáky do našich ložnic. Já vám tam taky nelezu, ačkoli je na vás vidět, že by jste byli strašně rádi.

Teorie posledního zubu

Jelikož už třetí den polykám Ibalgin, počal jsem rozmýšlet k čemu vlastně ty osmičky v hubě jsou? Proč by nám matička příroda dávala zbytečnost, jenž navíc otravuje. A tak mě napadla myšlenka, jenž jsem pojmenoval "Teorie posledního zubu".
Uvažujme takto: Matička příroda počítala, že homo během života o nějaký ten zub přijde. No jo, ale o který? Kdyby bylo jasné, který vypadne, nejspíš by nový zub čekal pod ním, (něco jako redundance 1+1) ale protože tomu tak není, bylo třeba vymyslet mechanismus 7+1. Když pračlověku vypadla trojka vlevo nahoře, osmička tak svým tlakem na ostatní zuby a jejich posunem do středu pravěké huby tu díru částečně zarovnala.
Ovšem my, jenž si zuby pravidelně čistíme nemáme nijakých volných děr, kam by se nadbytečná sklovina vměstnala. No a tak to dělá rotyku. Jenže vysvětlujte to zubařům, že je potřeba si nechat nějaké zuby zkazit. To vám raději zuby moudrosti vyrvou pod narkózou.
Nu což, zítra se objednám ke Svaté Anně.

Jak nespolečenské!

http://i.telegraph.co.uk

"Prosím tě, nikomu to neříkej...budu otcem" pravil můj vrstevník se zjevnou nervozitou v hlase. Ani jsem se nezeptal, zda-li o tom ví jeho manželka a pubertální děti a probírali jsme jak se člověk po čtyřicítce dokáže vyrovnat s novorozenětem. Ovšem fakt, že rodičkou bude jeho vlastní žena mě vyvedl z míry víc, než představa prošedivělého muže u porodu? Už vidím ty porodní asistentky s otázkou: "vy jste budoucí dědeček?"
"Vy spolu ještě spíte?" Ptám se nevěřícně. " Já měl za to, že ženská po druhém porodu není toho fyzicky schopná!" Inu, vlastní zkušenosti jsou jednak nepřenositelné a pak ani nezobecnitelné.

Ach, ty velikosti

Mezi děvčaty se traduje pravidlo, že délku mužského přirození poznáte podle velikosti jeho chodidla. Nevím co je na tom pravdy, mě přijde logičtější fakt, čím větší chlap, tím větší všechno. (krom rozumu, tam je to složitější)
Nicméně při dnešním nákupu obuvi jsem musel vyzkoušet čtyři velikosti, než mi sedla ta správná. Ano, vím, asijští producenti si s číslováním nedělají velkou hlavu, ale aby mi vyrostla noha z osmičky do devět a půlky, to jsem opravdu nečekal. No, ale přeměřovat si to asi nebudu.

Škvařit špek

http://fineartamerica.com

Víte jak poznáte, kdy je vaše žena fakt tlustá? Když jí Greenpeace na pláži tahá zpátky do moře.
Když se ale tak rozhlédnu kolem sebe, převážná část populace by se měla válení se u moře z výše jmenovaného důvodu raději vyhnout.

Hvernig ert þú

Ahoj Islanďané a hlavně Islanďanky. Jak se vám vede? My tu máme vedro, to asi málo kdy zažijete, necestujete-li jižním směrem. A díky tomu vedru mi už po několikáté vyschla studna. S láskou vzpomínám na doby, kdy vaše sopka  Eyjafjallajökull nás poctila změnou počasí. Pokaždé, když jsem měl objednaný tenisový kurt přišel slejvák. Jój, jak jsem špačkoval, létaly takové výrazy jako "skít" nebo "tík", ale to už je dávno.

Říkám si, nešlo by zase nějak chytře zařídit, aby si u vás něco pšouklo? Víte, letecký zájezd objednaný nemám a ta rajčata by potřebovala trochu zalít.

Bezprostředně

V těch dnech kdy ženy oblékají ty nejkratší z krátkých šatů, je jednomu lehce i pod dusnou oblohou.

V těch dnech kdy i ty nejkratší z krátkých šatů nedávají ženám dosti vzduchu, vyzouvají ženy střevíce a špiní si chodidla o žhavý beton.

Kámen jakoby už ani nebyl.

http://res.mindbodygreen.com

Letní hostina

Tušimice, Prunéřov a Chemické závody Záluží způsobily, že veškeré prázdniny mého dětství jsem prožil neohlodán hmyzem. Ovšem kapitalismus volné soutěže a zelený aktivismus zbavil nás jedů v atmosféře ať už krachem fabrik, nebo kvót na oxid uhelnatý.

Pohlédnu-li dnes na kůži, kterou nosím na trh, nevím jestli nás dříve než Číňani nesežerou hovada a komáři.

Tichý dům

Je tomu více než deset let, co je naše domácnost poprvé bez dětí. Za celý týden prala pračka pouze jednou a všechny místnosti jsou nevím z jakého mi podivného důvodu stále uklizené. Nastal čas učit se žít, jak bude vypadat život bez dětí.

Nekonkrétní požadavek

Na letní tábor je třeba potomstvo vybavit různými proprietami, neb je to tábor tématický, jak by řekl umělec, konceptuální. Požadavek zněl jasně, tedy alespoň z ženského pohledu. Pořídit provázek a něco japonského. S první položkou by problém nebyl, ta druhá mě trochu vrásní čelo. Co by to tak mohlo být? Okamura? Enola Gay? Snad jim bude stačit stará kalkulačka Casio.

Kladivo na divadla - RESPEKT

Vážená redakční rado. Všimli jste si, že použitím ženského rodu se jedná o množné číslo, avšak jednotné číslo je spjato s rodem mužským. No nic, to jsem zase odbočil. Tedy redaktoři! (a redaktorky, pardon) A to má být, sakra, esej? Myslím onen text na straně sedmdesát v šestadvacátém čísle Respektu. Ne, nechci polemizovat, nebo dokonce vyvracet stanoviska Věry Maškové. Jde mi výhradně a pouze o formu. Řečeno slovy Johna Cleese z Monty Pythonů: "Klidně si hrajte tenis v pěti lidech, ale neříkejte tomu čtyřhra!"

Ladri di biciclette

Zloděje kol mám rozkoukané už pár let, ale ještě se mi nepodařilo je shlédnout do konce. Představte si, že Italové v dnešní době kupují více bicyklů, než aut. Nevím, zda tu statistiku vylepšuje rozšiřující se čínská komunita, jenž na Apeninách produkuje čínské oblečení s označením "MADE IN ITALY", ale to sper ďas.

V Brně, alespoň z běžného pohledu, zavládla recyklace bicyklů. Módou je vozit se na starém roveru, čím větší skřípot, tím více jste in. Určitě to dokazuje nová instalace nedaleko Domnění na Maliňáku. Ačkoli jsem přesvědčen, že dnešní zloději po tomto zboží ani nevzdechli, i tak je instalace zamčená řetězem. Já bych to osobně nechal jen tak, to by byl koncept! Čekat za jak dlouho všechna ta stará kola zmizí.

Praha kulturní - Země, kde chcípl pes.

Ze sloupku Petra A. Bílka ve včerejším Respektu přímo čiší ten pravý názor pražských pseudokulturních vrstev na společenský význam kultury. Nikde ani známka znepokojení ze ztráty stabilizačního morálního podhoubí. Ten pravý důvod proč kulturu podle nich provozovat, dotovat a jinak živit je turismus, jenž přináší Pražanům prachy.
Je to stejné jako s tažením proti kopírování hudby. Kumštýř nikdy nezmizí, zmizí jen jeho pasák. Aspoň doufám.

Velké a pevné

V Marseille končí proces s firmou, jenž dodávala na trh vadné prsní implantáty. Nu, to se stává v dobách tvrdého kapitalismu, kdy náboženstvím je peníz. Co mě ovšem zarazilo, že v České republice bylo tímto šmejdem upraveno asi dva tisíce žen! Když si vezmu fakt, že ne pro všechny operace byl použit inkriminovaný implantát, kolik asi žen se nechá takto dekorovat? Dneska chlap už nemá jistotu jestli si sahá na maso, nebo na křemík. Přemýšlím o zorganizování letního kurzu pro muže, kde by hmatem rozeznávali co je pravé a co silikon. Tak koho tam pozvu za tu čistě přírodní stránku věci? 

Křížovka

Dovolená a lenost způsobily, že jsem Reflex přečetl celý a zůstala jen křížovka s citátem G.B. Shawa. Inu s propiskou v ruce jsem se vrhl na první chlíveček. "Vítěz první řady vyvolených" Co to sakra má být? To jsou nějaké závody politiků, jenž byli vykroužkováni - tedy ne zvoleni, ale vyvoleni? A startují podobně jako F1 v několika řadách? Trochu jsem si připadal jako Karel Marx, když v televizním kvízu dostal otázku ohledně fotbalového teamu West Ham United.

Nikdy tomu nebude konec

Člověk by předpokládal, že doba kdy vymře voličstvo KSČ musí co nevidět nastat a nepřipouští si možnost jakékoli kontinuity. Jak šeredně se však jeden mílí.
V neděli jsem byl zaskočen náhlým xenofobním vzplanutím své desetileté dcery vůči německé populaci. Důvodem byla zcela nevinná kniha Edudant a Francimór a zvyk, že stejně jako Simpsonovi, nebo Futurama má vše nekonečná pokračování. Když se dítko dozvědělo, že žádné pokračování nebude, protože Karla Poláčka odkráglovali fašouni, vzplanul v něm hněv vendety. Trochu tu nenávist tlumí to, že jsme to všechno svedli na Hitlera, což ovšem z dějepisného hlediska zrovna přesné není.

Německá kvalita

Dědeček vlastníval ve své truhlářské dílně stroje, jenž pamatovaly Masaryka a šlapaly jak švýcarské hodinky. Inu, echte deutsche qualität. 

Dnes po ránu zapnu dvanáct let starý mobil, kdybych si při běhání v lese zlomil haksnu, abych si přivolal poslední pomoc. Co by jste řekli? Ano, zdechl. Nyní už přežívají jen některé exempláře Nokia 3210, ale i ty jsou zapsány v červené knize ohrožených druhů.

Kde by jste chtěli umřít?

Jda ránem do pekárny ulovit něco k svědku, potkám u Emila potkana. Událost u nás v rurálu vcelku nevídaná, neb od doby kdy zkrachoval mlýn, není co by hlodavec u nás pojedl. No taky byl hlodavec řádně tuhý, ba dokonce zdechlý.
Odpoledne, když mi přišla chuť na poličanskou dvanáctku od Emila, tam potkan ležel pořád, jenom děti kolem něj položili kytičky. Není nad to umřít na vesnici.

Originální slunce

Kdysi, před léty pravila matka mojich ratolestí, že víno je slunce koncentrované v láhvi. Nevím, zda-li to měla ze své hlavy, ale mnohé na tom bude, o tom ví své jak vinohradník, tak poživačník.

Od té doby, co letos začalo svítit sluníčko, jsem ještě ani jednou nenavšívil vinotéku, bych pak odnášeje šedý burund přemítal o latentním alkoholismu.
Inu, originál je originál.

Hluchoněmec na Bazalech

Kapela The Tap Tap dnes představí v pražské Arše další z benefičních koncertů. Tentokrát na téma fotbalu. Jako přídavek diváci uvidí cvičební etudu Olgy Šípkové, která ve své choreografii využívá znakové řeči.
Okamžitě jak jsem tuto zprávu zachytil na ranní Vltavě se mi vybavila scéna, kdy rozjařený neslyšící baníkovec rozhazuje rukama, aby vyjádřil "šálalálala", popřípadě "Banik, pičo!" tak jeho soukmenovec vida jej ho lapí pod krkem a se slovy: "tak ma mama sa kurvi s pulkou Sparty, je tak?" začne v kotli domácích nevídaná mela.

Homeopatie

Ačkoli už dlouho kolem toho brousím, nechtělo se mi šťourat se v ničem. Včerejší Respekt mi ale nahrál, nebo nalil vodu jak chcete, já raději než vodu burgund, o tom žádná.

V článku  "Jeden šéf nestačí" se poslední exemplář věnuje homeopatii, ačkoli jak sám přiznává "bez regulérního studia medicíny". A lidé mu věří. V tom je ta pointa. Víra. Svět ukradl části populace víru a ta se dnes pídí po jakémkoli jejím i stopovém množství, podobně jako je tisíckrát rozředěné nic.

Nedávno jsem se dočetl, že se homeopatika budou proplácet z veřejných financí, tady částečně, v rámci zdravotního pojištění. Myslím, že stejné právo na státní podporu by měly mít i modlitby. Vždyť jaký je mezi nimi a homeopatiky věcný rozdíl?

Buran v kosmopoli

Vleze brněnský buran (myšleno já - já totiž na rozdíl od Vitvara nemám problém s první osobou jednotného čísla) do Leporela v Domění a vida půvabnou černošku pomyslí si: hle tůristi!

http://do-wild-thing.blogspot.cz/

Jenže ouhla, drobota pod jejími krásnými nohy prohlásila plynně česky, "mamí, ci čůrat." A maminka odpověděla neméně lokálně: no tak valíme, valíme.

A pak si naproti němu prosadí přímo archetypální intelektuálka, krátkých šatech, bez šminek, v brýlích a vlasy v gumičce a buran neumí nic jiného, než jí svlékat očima.

Komu to prospěje?

Je otázka, kterou si pondělní Respekt zapomněl položit. O co tady běží? V úvodním komentáři, který je podepsán nikoli autorem, nýbrž kolektivem je hlavním tématem nedávný kybernetický útok na vybrané subjekty v naší kotlině.

www.respekt.cz

Před časem jsem v médiích zaznamenal případ muže, který si pořídil firmu na odstraňování grafity a po nocích chodil stříkat po zdech tagy.
Respekt správně upozornil, že firmy nerady investují do bezpečnosti IT, čímž to pádem neprosperují jiné, které se právě na bezpečnost zaměřují. Nu, tak je třeba to těm neochotným pracháčům názorně vysvětlit. Říkáte si, proč tedy byly napadeny i zpravodajské portály, jenž se potácejí na hraně finanční soběstačnosti? Inu, když se kopne do hlásné trouby, ono to pak více rachotí.

Před svým prahem

Jakmile slezou sněhy popadnu koště a vrhnu se na komunikaci druhé třídy pod svými okny. Jednak proto, že mi mé germánské kořeny velí uklidit a pak že nerad nabízím k nedělnímu obědu hovězí líčka ( nebo koňská, kdo to má poznat? ) jemně zaprášená silničním posypem. Touto činností pravidelně vzbuzuji v sousedstvu, jenž na rozdíl ode mne oplývá čistou rasou velebenou panem profesorem Klausem, rozporuplné reakce. Inu, nemají mě za to rádi, poněvadž pak musí sami vzít nářadí do teplých a jít něco dělat. A pak že se Čechům nedá vládnout.

Důvod výpadků publikační činnosti

Krize finanční, či-li ekonomická dělí společnost (jako by nestačila prezidentsko-volební polarizace) na dva základní tábory. První z nich tvoří jedinci, jenž najednou mají tolik času, že neví co s ním. Ti by mohli psát blogy od rána do večera a pak jít spát. Ti druzí naopak podle zákona zachování hmoty, času a energie touží po třicetihodinovém dni a i ten by byl krátký. Pak se není co divit, když procento nezaměstnanosti stoupá, když si polovina populace usurpuje druhé zaměstnání.

Hudbymilovní rodiče

"Co provedl?" Zeptal se náš kamarád Bubuš, když mu jiní naši kamarádi sdělili, že zapsali syna do houslí. A po víkendu ztráveném společně mi došla závažnost jeho slov, když Tonda musel pravidelně cvičit. Jak jsem byl rád, že jsem svého potomka zapsal do klavíru.

Igudesman and Joo

Pokřivený pohled

Poslal mi onehdy kolega reklamní video od konkurentů, kde v jedné části si jakýsi pán dává v baru drink s jakousi dámou. V témže okamžiku jí na její vychytralý telefon přijde zpráva, že její (podle odhadu) desetiletá dcera dorazila právě domů. A v tu chvíli mi trklo něco nelogického, co je obvykle následováno slovy: " drahý Watsone..." Vezměte si! Pokud má ženská desetiletou dceru, co má co svádět nějakého prevíta v baru? Z následujících sekvencí vyplynulo, že se nejedná o couru a šmejda, ale o manželský pár, slavící nějaké to jubileum. No ale pozor. Viděli jste někdy chlapa, který by nosil po dlouholetém vztahu ženě květiny? Jestli takový typ lidí mají být moji zákazníci, tak to můžu ten business rovnou zabalit, setina promile populace mě rozhodně neuživí.

Recept s pointou

Kdysi jsem psal o lidech, jenž se dají charakterizovat jako vyhazovači a schraňovači se zjevnou sympatií k těm prvním. Dnešní ranní zaspání mě přinutilo přehodnotit takový postoj, který zavání zbrklostí.

Jak už jsem pravil, zaspal jsem a zároveň, v optimistické nerozvážnosti vlastniství nového přístroje z předcházejícího dne, slíbil dětem k snídani vafle. Aby děvčata stihla přijít pro dnešní vysvědčení včas, bylo třeba spěchat: "smíchejte mouku, cukr, prášek do pečiva se žloutky olejem a mlékem". Paráda, mám to všechno..."a nakonec přidáme ušlehané bílky". CO! Jaké sakra bílky! Ty jsem přeci vyhodil hned jak jsem oddělil žloutky!

Nu co, i tak jim to chutnalo.

Hodnota štěstí

Jda kolem Centrumu, vzpomněl jsem si na víc než dvacet let starou větu Václava Klause o tom, že peníze doslova leží na ulici. No možná, pane, pánbů zaplať, skoro už ex-prezidente. Ale slušný člověk přeci touží po něčem jiném, ne?

Mimochodem, pane Bože, nemohl si tentokrát zaplatit lepší mincí?

Impotent

"O tu bych si neopřel ani ukrajinu", odpověděl jsem na kamarádovu větu holou, právě když zvedaje významně obočí, pohazoval hlavou směrem k vyleštěné, círka čtyřicetileté šmetině, snad i mladší, ale přes vrstvou emailu v gesichtové partii to nebylo dost dobře poznat. Na otázku, zda-li nejsem impotent, jsem podotkl že ne, jelikož ještě stále pravidelně v půl páté ráno nemohu spát na břiše. Jenom ta pubertální nutnost za každé situace měnit demografickou křivku již jaksi pominula. Tento fakt nejspíš stojí za poznáním, že kdežto před pár lety byla zhruba polovina žen v okolí krásná (po půl litru Pálavy i 75 procent), nyní potkáte čistý půvab stejně pravděpodobně jako altruistu v parlamentu. Ale, zaplať pámbů, ještě nějaké jsou, myslím ty s vlastní barvou vlasů a tváří bez přidané hodnoty. Například při čtení letošního čtvrtého Reflexu jsem se na straně 42 po dlouhých letech opět (skoro) zamiloval.

Vyryjte si!

Talent některých obchodních kreativců bývá vskutku úžasný. Tak například, americký gigant Apple vám zdarma vygravíruje na váš nový iPad co se vám zamane. Není to úžasné? Zdarma. A když za dva roky přijde firma s novinkou (to samé, ale lépe marketingově naservírované) tak si budete muset honem honem pořídit tu skvělou novinku. A ten starý někomu prodáte. Jestli se ovšem najde někdo, kdo by chtěl koupit ojetinu počmáranou slovy "Bobanovo - nesahat", nebo "muj milášek". Čím méně second handu, tím větší obraty.

Hoří, má panenko

Chlad a břečka na ulici naznačují blížící se sezónu plesů. Nemaje s kým bych se bavil nad organizací vesnické tancovačky a róbami z dob okupace Sovětskou armádou, alespoň na podporu místního spolku zakoupím jeden lístek, a pak jej s radostí někomu daruji. Ten lístek, mimochodem, má už svou historickou hodnotu. Minimálně dvacet let ( já bych si tipl i Husákovu éru). Mrkněte na tu měnu!

Jak mizí vtipy

Nejsa cimrmanologem, nejsem si jist jestli se věta "Na odborářském sjezdu amerických milionářů ve Vašinktónu dý sý" objevila v Dobití severního pólu nebo někde jinde. Fakt je, že mě to tenkrát v hlubokém normáči pohmoždilo bránici.

 To že i vtipy mají svá trvání (o politických ani nehovoře) jsem se přesvědčil v posledním vydání Reflexu. Bylo mi divné že Jarda Jágr hraje za Kladno, (matně si vybavuji něco o tučňácích, nu asi Antarktida) ale nějak jsem po příčinách nepátral.

A pak mi to došlo, zástupci hráčských odborů NHL zrušily téměř celý ročník, aby uhádali milionové platy do kolektivní smlouvy. 

Už jen čekám blízký vznik odborového svazu managementu bank a burzovního makléřstva. 

Kupředu, zpátky ni krok!

Ranní filozof a hospoda ve Džbánově

Rozhlas zaznamenávám obvykle v kokpitu osobního vozu a když si chci poslechnout o čem pan Raus hovoří, musím odfláknout dětem snídani, neb bych to jinak nestihl. A tak dítka namísto žádaného volského oka ve tvaru čtyřlístku nebo srdce dostali tento týden nasypáno zrní, nebo jak se těm věcem z krabice, na níž je vyvedena štíhlá slečna zobrazující falešný předpoklad, že po obsahu se hubne, říká.

stream

Ano, mohli by jste namítnout, že si tu pětiminutovku mohu pustit ze záznamu, ale po pravdě řečeno, v jinou dobu než v sedm ráno z toho není ten pravý filozofický požitek. No, alespoň děti zdravě snídají.

Malý čtenář, vlastně čtenářka

Kurtovi přeskočilo
Erlend Loe, BAOBAB

Když jsem kupoval svému dítku k vánocům knihu, trpěl jsem nejasným pocitem, že se chystám provést něco špatného. Copak dnešní děti touží číst knihy? Raději by chtěli nějaký ten moderní předmět vysoké společenské prestiže. Avšak mé pochyby rychle vyprchaly, když dceruška zkonzumovala norskou dětskou beletrii během dvou večerů. Vrtalo mi to hlavou. Za nás se kniha četla celý měsíc, ne? Tak jsem byl nucen obstarat další pokračování onoho titulu. Co byste řekli. Nevydržel ani jeden večer, i když šla spát až po desáté v noci. 

Uvážím li, že každý titul mě přišel asi na dvě kila, není to právě nejlevnější zábava (s ohledem na strávený čas). Avšak netřeba litovat prostředků pro zdravý vývoj mladé generace. Alespoň další důvod, abych nemusel pořizovat televizor.

Poloviční Češka

Indicie k údajné příslušnosti k národu, jenž toho v historii pramálo dokázal, používají čeští žurnalisté až přespříliš často, by přirozeně zvedli čtivost svých textů. (viz poslední Reflex, causa Lenka) Musí za tím stát přirozená frustrace Čechů a Češek z toho, že mezi ostatními národy prd znamenají a jakákoli zmínka o úspěchu "češství" jim dodává uspokojení ze sebeklamu.

Nevím proč, ale mě místo pozvednutí národní hrdosti, každé takovéto zlomkovité označení daleko více připomíná dobu, kdy byl člověk označován za polovičního, nebo čtvrtinového žida.

tady je ještě jeden klip: http://youtu.be/JodKTj0-ugU

Papíry na sladký život?

To, že názvy článků vycházejících v periodikách zcela nekorespondují s jejich obsahem je známý fakt. Nadpis má zaujmout, ne vykecat o co jde. Ale to, že se donekonečna adoruje dlouhověkost a straší se úmrtností začíná být už vážně otravné.

http://waringis.com/

Nový způsob, jak tutéž stokrát ohřívanou polívčičku nacpat do konzumenta, provedla v posledním vydání Respektu Štěpánka Matúšková (že by nové koště?). To co zpočátku vypadalo jako katolická infiltrace do liberálního periodika (jen pevný manželský svazek zaručuje dlouhý život, singles? tfujtajbl!) se postupně vprostřed textu transformovalo do feministického šovinizmu tvrzením, že starší muži nejsou schopní se o sebe postarat. (počítám, že autorka beztak myslela všechna maskulinní hovada, bez ohledu na věk)  To vše podložené statistikou, jenž jak je známo se v řebříčku lží nachází na tom nejvrchnějším místě.
Na jednom místě se však autorka dotkla sociologického fenoménu, který by určitě stál za pečlivější analýzu, nežli opěvování anachronismu zvaného manželství. Věta:" Do budoucna je otázka, zda výhodu manželství nezruší mladší generace, v níž muži pomalu přestávají delegovat péči o sebe na ženy." Hmmm, tady se něco nového děje, co takhle do toho šťournout?
Avšak zpět k tématu! Je skutečným cílem člověka dlouhý život? Já měl vždy za to že člověk touží po štěstí. Představa stoletého geronta, v péči ošetřovatelek ústavu pro..., (no jak se dnes říká domovu důchodců?), mě děsí daleko víc než nějaká prkotina jakou je smrt.
Ačkoli rady obyčejně nedávám, (neb si jich stejně málokdo bere k srdci) tuto si neodpustím:
 Žijte dobře, umřete včas! (bóže, takový epikurejský žvásty)