Kolekce 2012

V pondělí jda kolem Domu umění spatřil jsem mladé dívčí nohy spoře oděné do jeansových kraťásků, z kterých čouhaly vnitřní kapsy. Tak mě to pobavilo, neb to byl pohled jako když chlapovi čouhá z poklopce cíp košile. Že jste si mysleli něco jiného?

Avšak ouhla! On je to totiž módní trend. Počítám, že příští rok se budou knoflíčky u košile zapínat tak, že vám dole jeden zbude.  

Sesmolit větu

Pokaždé zaslechnu-li rozhovor redaktora Vltavy s výtvarným umělcem, vybaví se mi scénka z Monty Pythonů, kde zpovídají fotbalistu. Není divu, pokud byl někomu dán talent výtvarný, bylo potřeba někde ubrat. Sám to doma pozoruji na té starší, jenž přirozeně krásně kreslí, ale má-li se vyjádřit orálně, tak to vypadá, jako když SocDem sestavuje rozpočet.
Proto mě téměř šokovalo, jak bravurně dokázala výtvarnice Ivana Štenclová reagovat na otázky týkající se její současné výstavy v pražské Novoměstské radnici. Je to vůbec člověk výtvarně nadaný? Nu, to dokáži posoudit jen stěží, nejsem totiž Knížák, ale být nechutně bohatý pracháč, asi bych dal přednost Bolfovi.

Poslední čistá generace

Nikoli vnitřně, ale napovrch ano! Tetování v naší generaci neslo nádech lágru. Kdo jej měl, přišel k němu povětšinou v nápravném zařízení, nebo-li v lochu. A bez ohledu na změnu poměrů a vnímání estetiky si moje generace ponese čistou kůži až do hrobu. Nemůžu si pomoct, ale když vidím krásné, dlouhé nohy s obrázkem, mám pocit, že nesou špínu za nehty. 

Napást se

49°36'37.652"N, 16°28'24.881"E

Také jste si povšimli, jak mezi LOHAS právě frčí požírání plevele? Tak kupříkladu údajně nejlepší restaurace světa Kodaňská Noma nabízí svým zákazníkům traviny natrhané na louce, obložené šutry z pláže (ty se nepojídají, to je dekorace). Nechtějte vědět, co si za to Michelinská restaurace vezme. Co na tom může být? Ptám se sebe procházeje se právě po lesní pasece. A když jsem přežvýkal a vyplivl několik údajně skvělých plodin, došlo mi, že jedině dekadence, protože toto pojídat má smysl pouze v dobách hladomoru. Ale ve váze by to na jídelním stole nevypadalo špatně.

Empatický plurál

"Tak nám už rostou zoubky." 

"To my máme nějaký ekzém na nožičce."

Asi takhle nějak vedou matky v parku, nebo v čekárně u pediatra hovor. Dlouho jsem přemýšlel, co mě na tom tolik irituje. A ejhle! On je to totiž jeden z projevů dočasného sexuálního omezení, chcete-li dysfunkce. A tak jak na jiných ženách je na první pohled poznat, že tuhle tedy ne, tak v tomto případě si musíte poslechnout ten empatický plurál, ačkoli na první pohled je objekt ve správném věku, tvarech a voní.