Kdysi jsem zaznamenal absurdní myšlenku některého z filmařů, jenž tvrdil, že za bolševika neexistovala taková cenzura jako dnes. Následně to vysvětlil. Bolševik do samotného filmového díla autorům nezasahoval. Teprve po dokončení se rozhodl, jestli půjde do kin, nebo do trezoru. Dnes je ovšem cenzura daleko prorostlejší už v mozku tvůrců. Scénárista už podvědomě vynechává texty, které by většinového diváka nudili, režisér přidává vatu, která diváky naláká.
Přesně v tomto duchu se nesl ranní rozhovor s tvůrci nového filmu Tomáše Vorla na Vltavě. Film vzniká ve více variantách, ty dvě nejzásadnější jsou pro kina a pro televizi. Dohlížitelé morálky z řad Rady pro vysílání nestrpí, aby (jak dodal Baldýnský) viděli kterak se lidé ve skutečnosti mezi sebou baví.
Jestli to takhle půjde dál, můžeme se dočkat doby, kdy se nás v pokladně kina budou podobně jako v mekáči ptát s čím to vlastně chceme.
"Dobrý den, dvakrát na Svěráka."
"A chcete verzi ve 2D, 3D, pro diabetiky, feministky, paraplegiky, homosexuály, environmentalisty, nebo adolescenty?"
