Karras a granfalón jsou si podobné ač zcela rozdílné pojmy. Kdo nečetl Kolíbku, jistě teď tápe. A ačkoli je téměř nemožné nalézt vampetr, přeci jsem snad na jeden natrefil. Specifický humor. Ten kolem kterého se točím já je onen, jímž si jedinec utahuje sám ze sebe. Dnes jsem poslouchal Vltavu a v pauze na reklamu zazněla upoutávka na nadační fond Světluška: "Moji kamarádi na Štědrý den nic nejedí, to prý proto, aby uviděli zlaté prase. To já si klidně něco dám, protože bych jej beztak neviděl. Myslím, že v tomhle mám výhodu".
Nevím, kdo ten spot vymyslel, ale to je přesně to co osloví každého z našeho karrasu.
Ještě přidám jeden z letošního léta z obecní hospody u Emila, jež je vedena vyhlášeným sposťákem a slavnou brněnskou buznou v jedné osobě Vlastíkem Kozlíčkem. Paní ve středních letech se dívá do jídelního lístku a praží na ní červencové slunce, přichází vrchní Vlastík a paní se naň obrátí: pane šéf, neměl byste tam něco malého?
Malého?, praví Vlastík, no leda tak šulína, madam.
