Znáte to: potomek začne tropit činnost proti níž jste jej několikráte varovali, lež není mu pomoci a přes vše okolnosti si nedá poradit. Pak zvednete paži, by těžká ruka udala správnou váhu slovům předcházejícím plácnutí na prdel. Leč v tu chvíli vyšší moc nastaví do cesty nějaký předmět, futra, radiátor, pramálo na tom záleží a již není možno zasáhnout plánovaný cíl, neb vykloubený prst, či utržený nehet způsobí řev, před kterým zalézají i děti, jímž nebyla rána určena, obávajíce se konce světa. Já vím, jsem agnostik. Jenom mi není jasné, jak to ten bůh dělá, když vlastně není?
