Teorie Velkého vzdechu

Předcházející příspěvek mě přivedl k teorii, kterou jsem nazval TVV. Nebudu vás zasvěcovat do osmi set stránkového elaborátu aspirujícího na příští Nobelovu cenu za spiritismus. Ve stručnosti lze teorii popsat jako přímou úměru počtu hlasitých projevů ženského orgasmu s počtem posledních výdechů kohokoli na světě. Zdá se vám to přitažené za vlasy? (Jestli chceš jako naznačit, že jsem zabila Havla, tak to seš pěknej debil - takto zní jedna z  prvních oponentur. Jasně že ne, v tom má prsty Dášena - je třeba dovysvětlit) 

Nicméně teorii nelze považovat apriori za nevědeckou, jelikož splňuje kritérium Popperovy vyvratitelnosti. Ale pokuste se přimět ženu k vrcholu a zároveň dokázat, že v tuto chvíli nikdo na světě neumřel. Jako důkaz mé vskutku invenční teorie vezměme v úvahu stále stárnoucí populaci a fakt, že většina žen to jen předstírá.

Kde si byl, když umřel Kennedy?

...je běžná otázka Amerických intelektuálů, na kterou já odpovídám zcela po pravdě: "na houbách". Je to otázka u níž není důležité "kde" to skutečně bylo, ale lidé si tak vzájemně vyměňují svá niterná pohnutí. Totiž jen ten, kdo byl vnitřně zasažen dějinou událostí nikdy nezapomene, kdy v tu chvíli byl a co dělal. Nechci srovnávat Vaška s Honzou, ale v našem radioaktivním dolíku se nyní intoši budou navzájem identifikovat otázkou: "Kde si byl, když umřel Havel:" Já byl zrovna v jedné slečně, ale nechtějte po mě její jméno. Že to bylo nad ránem? No dobrá, už nejsem nejmladší a chvíli mi trvá, než je k tomu ukecám.

Schody do Brna

Ne, takto se neříká těm na Baštách, po kterých v létě teče voda, ale takto se říká dálnici D1. Pravém pruhu si připadáte jako slečna na koni (nehledejte v tom žádný erotický podtext, ano?) a v tom levém i při stošedesáti za hodinu máte xenonový stroboskop v zrcátku. Důsledkem toho výrazně poklesl počet zákazníků na McDrivu. No upřímně, zkuste se na schodech do Brna trefit do úst a nezapatlat si oči kečupem.

Audience je u konce

Konec jedné jednoaktové hry

Na scéně je vidět pouze nemocniční postel s těžkým kovovým stolkem, který má otevřená dvířka, je v nich vidět plno lahví od piva, sládek leží na lůžku a ošetřovatelka uklízí prázdné láhve, které se povalují po celé místnosti.

Müllerová:        Tak nám zabili Ferdinanda
sládek:             Děte do prdele, kerýho?  napije se piva
Müllerová:        Ferdinanda Vaňka, ten co koulel.
sládek:             hovno, koulel přeci Šérkézy napije se piva
Müllerová:        ten, jak ste na něj psal estébákům, pamatujete?
sládek:             no jó, von byl pořád takovej smutnej
Müllerová:        píšou, že jako teda umřel sám, na Hrádečku, ve spaní
sládek:             von taky málo pil pivo, jo s nim byla hovno zábava  napije se piva
Müllerová:        ale já myslím, že v tom má prsty ta mrcha
sládek:             sliboval, že přivede Bohdalku... a hovno  napije se piva
Müllerová:        všude chodí lidi a zapalují svíčky
sládek:             to moch bejt tehdá mejdan, co? S Burešem a holkama z lahvárny, co?  napije se piva, ale láhev je už prázdná, upustí ji na zem. 
Müllerová:        von to totiž dotáh někam, panečku!
sládek:             myslíte, že k vůli těm mejm udáním?    vyndá ze skříňky novou láhev, otevře ji o hranu kovového stolku
Müllerová:        má rakev u Svaté Anny a stojí tam zástupy, Bohdalová, i Gott   přistoupí k oknu, vytáhne z nemocničního pláště svíčku a zapálí ji.
sládek:             to jo, tady přikuloval a teď tohle. To jsou paradoxy, co? Podejte mi ...to...no...napije se piva
Müllerová:        udiveně Svíčku?
sládek:             ale né, bažanta.

Pepparkaka hus

Co jsme těm Švédům provedli tak špatného, že se musí takhle mstít? Ano, nebylo jim dopřáno dobít Brno, ale za toto Pyrrhovo vítězství byli Brňané potrestáni tím, že jim každý den bijí poledne už v jedenáct. Tento text asi sotva překoná Baldýnského ódu s názvem "Pömsta", avšak poslední kapka do plného poháru trpělivosti již spadla a jediné proč Stockholmu nevyhlásíme válku je fakt, že podobně jako my ještě nepřijali €uro a pořád máme jejich stíhačky v pronájmu. 

Živě si dovedu představit pány Olafssona, Lingströma, Ericssona a další, kterak se smíchy valejí na podlaze v představě, kterak já a mě podobní lidé z celého světa slepují karamelem perníkovou chaloupku, aby si děti měli na vánoce co ozdobit. Takhle zadělanou kuchyň svět neviděl od dob, kdy Werichovi kynulo těsto.