čtvrtek 25. listopadu 2010

Když kráčí bůh...

Chůze ženy je dnes to poslední, čímž to hadí plémě dokáže odvrátit můj pohled od míst, na něž by se kolemjdoucí římský legionář zeptal otázkou: Quo vadis? Mě více zajímá jak kráčíš! Z chůze ženy lze vypozorovat mnohé, lež, nervozitu, přezíravost, neschopnost ovládnout sebe sama a nebo naopak naprostou souhru duše a života. To jak žena kráčí vypoví o ní samé více než psychotesty.  Matně si ještě vzpomínám na jednu, jež proplouvala prostorem se stejnou grácií s jakou řeže příď jachty hřebeny vln.