Melancholia Larse von Triera má na svědomí, že jsem potřeboval vyčistit hlavu něčím, po čem by se dobře spalo. A Woody Allen je toho zárukou. Pominu-li zjevné kopírování Woodyho mimiky, pohybů a frázování Owenem Wilsonem, je Půlnoc v Paříži filmem, jenž jemně zvedá koutky úst a chlácholí duši mužům středního věku. Těžko říct, proč je právě tento kousek tak divácky oblíbený, když jeho hlavní myšlenka je tatáž, jako ve všech jeho předchozích variantách a to ta, jak morálně odůvodnit proč se zbavit staré, otravné přítelkyně a narazit si novou. Tohle je ten starý dobrý Woody Allen. Doufám, že ještě chvíli vydrží, dědek jeden stará.
