Nám, kvalitně masírovaným bolševickou kulturou považujícím i MDŽ za vrchol veškerého společenského nevkusu se není co divit, shledáváme-li takovéto aktivity za sotva hodné zdravého rozumu.
Dokonce i masmédia přicházejí s návody, jak tyto uměle vytvořené svátky slavit a jak popřát svému otci k jeho mezinárodnímu svátku. Navzdory testům na DNA jsem stále zastáncem názoru, že jistá je pouze matka. (Ačkoli při dnešní lékařské vědě a mimoděložnímu oplodnění, ani to ne).
Retrospektivně vzato, co jsem od svého otce dostal užitečného, než stačil nadobro zmizet?
- "ženský letěj na chlupatý prsa" - empiricky zjištěno, že ani ne, spíš na velikost bankovního konta.
- "knedlíky s vejci musíš nejdřív trochu přismahnout, než-li tam ty vejce hodíš" - což je fakt, ale na to abyste vydělali majlant to nestačí, na obyčejné štěstí asi taky ne.
Tak řekněte, co bych měl asi tak slavit?
