"Jé, podívej, co to je?" Pravilo mladší dítko při nedělní návštěvě galerie, jenž se nachází hned vedle busty maršála Malinovského. Údiv patřil jedné části expozice v "Domnění", věnované českému komiksu, která měla však jen doplňující poslání. V prosklené vitríně se nacházela papírová skládanka kosmického plavidla příštích věků. Nevím kam jsem v tu chvíli rozum dal a tak jsem neprozřetelně dodal: "Když jsem byl malý, tak jsem si taky lepil takové skládanky." Ve skutečnosti, když jsem byl malý, pojal jsem k podobné činnosti vztah ne nepodobný tomu, jenž měla vedoucí strana k třídnímu nepříteli, protože i trpělivost má své limity. Následovala pochopitelně slova, po kterých mě pravidelně naskočí husí kůže, jelikož je výhradně pronášení mé děti jako oprávněnou žádost na cokoli, anebo manželka - pochopitelně cizí, jenž si i přes svůj věk chce dokazovat, že je ještě schopna sbalit chlapa.
