Jak se pejsek s kočičkou utráceli

"Mazlíček" říká Petr Třešňák v dnešním Respektu o tom jak se proměnil vztah městského člověka ke zvířeti za posledních třicet let. Ještě v osmdesátých letech se vážnější zranění zvířete řešilo pouze jedním možným způsobem - utratit. Inu u nás na vsi je to až na výjimky víceméně stejné i dnes, něco o tom vím, neb hraji s veterinářem tenis. Já se však obávám, že pojem "mazlíček" je dnes významový anachronismus. Daleko přesnější považuji titulek z písně Iggyho Popa  - Stroj na lásku "Machine of loving". 

Lidé čím dál tím více ztrácejí schopnost sdílet své city s lidmi, pohodlnější je pro ně pořídit si psa, ten je bude bezmezně milovat aniž by proto museli hnout prstem. 

V sobotu jsem poseděl v hospůdce na ostrůvku a vedle nás na trávníku hlasitě ječelo asi dvanáct, patnáct malých psů. Zjevně nějaký kynologický výlet. Vcelku otravná věc - ten hluk, ale zajímavé mi tom všem kraválu přišlo to, že všichni majitelé těch uječených čoklů byly vlastně majitelky. Ani jeden chlap.

Tak a teď na tom ještě vybudovat nějaký ten odporný business.