Pan Dolina už pět let v provozu.

Míti vysokorychlostní trať demarkační čarou uprostřed obce logicky znamená dělit občany na dvě kategorie. My co bydlíme za tratí (v dobách před FrancJosef II. se občané dělily na před řekou a za řekou, což je totéž, protože trať vodní tok víceméně kopíruje) jsme přirozeně dehonestováni nálepkou občanů druhé, třetí, zkrátka nižší kategorie. Mimo toto dělení (za které starej Procházka nemůže, řeka tu byla věky věků) má trať i další nevýhody třeba jako hluk. Ale děti trať milují a to tak, že jim mávání na projíždějící soupravu vydrží až do školního věku. A je tomu dnes právě pět let, kdy Anička poprvé mávala na pana Dolinu. Ano, dnes již správně vyslovuje Pendolino, ale to už Dolinovi nikdo neodpáře. Tak ať mu to jezdí. (je to ten nejtižší vlak, který kolem nás projíždí).